Člověk vás potkává na Slovácku, v divadle i jinde spoustu let. Desítky let. Tipuji vás tudíž na rodáka, Hradišťana křtěného Moravou, je to tak?
Ne každý tip vyjde, pane. Já jsem se narodil v Opočně ve východních Čechách. Na gympl jsem chodil do Dobrušky a zlobil jsem. A za trest jsem dostával naučit se básničky. Což se líbilo mým spolužačkám a přihlásily mne do soutěže tvořivosti mládeže. A ejhle, já se dostal až na Wolkerův Prostějov. To byla soutěž recitační, značného renomé a cesta k divadlu se pootevřela.
Říká se, že o našich osudech rozhodují setkání, jimž se říká osudová…
U mě to bylo setkání s pozdějším televizním hlasatelem Milošem Frýbou. Ten mi půjčil jednu knížku od velkého herce Zdeňka Štěpánka a na světě byl další krůček.
Ale do „Hradišťa eště daleko“…
No, vlastně úplně ne. I když to začalo elévským působením v divadle v Pardubicích. To mi bylo nějakých devatenáct. Pardubické divadlo bylo známo tím, že tam uzrávali velcí herci pro pražské scény. Já se tam potkal s Josefem Somrem a Věrou Galatíkovou. A ti mi moc pomohli při přijímačkách na JAMU do Brna. Tam jsem se seznámil s Václavem Postráneckým. On mi radil, ať jdu jako on nedlouho předtím do Hradiště. Je to tam prý perfektní. Já už tehdy chodil s mojí Drahomírou, která byla ze Zlína. Tak jsem si říkal, že to zkusím, třeba na rok.
Aha, jenže jste zůstal na celý život. Pozoruhodné, co říkáte?
Asi ano, měl jsem vždy plno práce, hrál jsem, pak brzy režíroval, psal, pak jsem se stal uměleckým šéfem a v roce 1990 i ředitelem. Vším na celý život a vždycky rád.
Veřejnost vás možná úplně nejvíce vnímá jako režiséra, čímž nepopírám divadelní multifunkčnost. Mohu se zeptat, kolik těch režií bylo?
Pro Zlíňany i Hradišťany, což jsou dvě baťovská města, je to docela příznačné číslo 99. Velikou většinu jsem s kolegy nastudoval ve Slováckém divadle, ale byly tam i takzvané hostovačky.
Ejhle, devadesát devět, takže budeme zaokrouhlovat ne?
Rád bych, ale má to vývoj, chystám se na práci se studenty Vyšší odborné školy umění ve Zlíně. Dám včas vědět. Bylo by hezké to zakulatit s mladými lidmi.
Ať nejsme jenom v divadle, vy jste znám i jako nadšený cestovatel, platí to i nadále?
Mám velmi rád cestování. A lyžování. Poslední dvě výpravy jsem absolvoval sám. To byly Azorské ostrovy a Island. Jinak vždy s mojí ženou. Nedávná cesta za hranice hradišťských, lépe řečeno salašských dnů (I. S. žije s paní ve vesnici Salaš), byla do Savojských Alp ve Francii. Krásná lyžovačka.
Říká se všude dobře, na cestách lépe a doma nejlépe. Vy to tedy hezky potvrzujete. Kam se chystáte u nás v kraji?
K narozeninám jsem dostal poukaz. Těšíme se spolu s manželkou, že pobudeme v létě týden na Kohútce v Javorníkách. Těch nádherných míst je u nás nespočet.
Včetně Uherského Hradiště. Co se vám na tomto městě tak líbí?
Lidé. Ti veselí, příjemní, rozezpívaní a roztančení lidé. A přepestré akce, které sobě i mně k potěše pořádají.
Více rozhovorů se zajímavými osobnostmi nejen z našeho regionu si můžete přečíst na webu zlin.cz.
