Když se na ni mrknete, řeknete si, že dotváří kolorit pomalu dohasínajícího prodejního místa. Jak to bude dál, to se prý uvidí, dočasně se zřejmě přesune o pár desítek metrů do provizorních prostor a bude se těšit, až za rok dostane kultovní zlínské místo novou tvář.
„Víte, já to tu znám opravdu hodně dobře, je mi přes sedmdesát a jezdila jsem sem nasávat podivuhodnou atmosféru už coby holčička s maminkou, když jsme tu davům lidí nabízely například čerstvé třešně. Ostatně toho, že by tu měly být k mání domácí produkty, se držíme dodnes, jen maminku mi dnes nahradil můj syn a já mu pomáhám a pořád ráda,“ vypráví od pohledu kouzelná babička.
K nějaké nostalgii má ale čiperná paní daleko. Docela překvapí, že vystudovala v Praze Vysokou školu zemědělskou, a tak vám tu například šťavnaté broskve, švestky, zeleninu a mimo jiné také zlechovské vodní melouny překvapivě nabízí paní inženýrka.
„Víte, já mám názor, že jsou podobné tržnice od toho, aby se v nich prodávaly opravdu produkty, které vypěstujeme my drobní zemědělci. Lidé to tak mají rádi, ale je pravda, že se tu prodá ve velkém i překupované zboží. Ale to u mne rozhodně nehledejte. Podívejte, tady je broskev ještě s listem, ještě před pár hodinami byly na stromě. Okurky jsme sklízeli do půl desáté večer, ráno už jsem byla tady,“ ubezpečuje o tom, že je její zboží opravdu čerstvé a nepřivezly je kamiony bůhvíodkud.
Paní Blažena stejně jako pár opravdu zkušených prodejců, kteří na skomírajícím tržišti dosud zůstávají, si vybavuje i daleko lepší časy.
„Když se vyvalily obrovské davy lidí ze Svitu někdy kolem druhé odpolední, nebylo tu k hnutí. Nezapomínejte, že neexistovala velká obchodní centra a o ovoce a zeleninu byl zájem vždycky,“ vrací se desítky let zpět.
