Začínal jste koncem padesátých let minulého století, což je stejně obdivuhodné jako stěží uvěřitelné. Co se od té doby více změnilo. Myslivci, anebo jejich království, tedy příroda?
Může se to zdát zvláštní, ale lidé se příliš nemění. Myslivci pořád tíhnou k lesu, polím a přírodě obecně. Daleko více se mění příroda. Bohužel ne k lepšímu. Vlivem intenzivní zemědělské výroby nám před očima mizí drobná zvěř i ptactvo, ty stavy se snižují. Je velký problém vůbec najít na zemi hnízdící ptáky, třeba křepelky, těch druhů je ale mnohem více.
Jak se za více než půlstoletí proměnilo složení zvěře v lesích?
Když jsem začínal, nebylo zdaleka tolik divokých prasat. V našem regionu je více daňků, vysoké neboli jelení zvěře. Nikdy bych si nepomyslel, že tu na jaře roku 2020 zahlédnu vlka, anebo najdu trus medvěda.
Zoologické zahrady jsou letos už podruhé zavřeny, děti často znají exotická zvířata z mnoha světadílů, paradoxně nikdy nebyly v lese, anebo když ano, neviděly jejich obyvatele… co v lesích a na polích vlastně žije?
Pořád je to poměrně pestrá skladba, od zajíců přes bažanty, srnčí, černou až třeba po jelení zvěř. Cenné jsou také mnohé druhy ptáků. Ale musíme být hodně dobrými hospodáři, aby se to dařilo udržet. A pak je tu i skupina predátorů, kteří tu dříve nežili. Pořád se objevují lišky, ale i psík mývalovitý, mýval či dokonce norci.
Byl jste mimo jiné půl století hospodářem, tedy duší mysliveckého sdružení. Jak hluboko máte les „pod kůží?“
Je jasné, že hodně, les je osvěžením mysli, ale i plic, ducha, těla, všeho. To vám asi moji kolegové potvrdí.
V rouškovém čase ale musí být výkon myslivosti přeci jen složitější, než v normálních dobách, je to tak?
Tak na čekané asi roušku mít nebudu, ale když jde třeba o naháňku, už je vše jinak. Musíme mít roušky, dodržovat odstupy, zapomenout bohužel musíme na společné posezení a vyhodnocení lovu. Snad se vše vrátí do starých lepších časů.
A ještě jedna věc. Za více než šedesát let práce, ale i zábavy a lovu…jaký máte nezapomenutelný úlovek?
Je toho samozřejmě za ta léta více. Těší mne, že jsem jeden z nejcennějších úlovků, tedy statného jelena, skolil tady u nás, v naší honitbě.
