Kampak míří nezmar Jiří?

Jiří Prokop. Foto: zlin.cz
ZLÍN - Jako vždy v absolutní kondici, dobrém rozmaru, hlavu plnou nápadů a organizačních starostí a radostí. Zlíňan Jiří Prokop je osvědčeným ředitelem seriálu běžeckých závodů Běhy Zlín. Pomalu, tedy v jeho případě vlastně svižně a rychle, se blíží nejen k polovině sezóny, ale ne až tak za dlouho k životní sedmdesátce. Jeho vitalita a neutuchající elán ho řadí spíše někam k pětatřicátníkům.

Čím to, že jste v takové kondici, jíž se nebojím říci skvělá?

Je to přesně padesát let, co mám naprosto stejnou váhu. Tady někde bude klíč k tomu, že mne pořád baví v bezmála šedesát osmi letech vše, co bavit má.

Včetně běhů. Organizačně a také aktivně účastnicky. Naběhal jste tisíce a tisíce kilometrů, co třeba kolena?

Zaklepávám to, pořád slouží jako zamlada, to je k běhání nesmírně důležité.

Kolik vlastně „vaše“ Běhy Zlín organizují soutěží?

Desítky ročně, máme bodovací seriál, volné běhy, vše je dokonale organizováno, má svůj řád, ale jsme vlastně pro každého. Od výkonných a zdatných závodníků až po vyložené rekreanty.

Kdo vlastně okysličuje nejen zlínskou běžeckou krev, když nepočítám naprosté klasiky, jako jste třeba vy?

Máme s kolegy velikou radost z toho, že nám chodí stále více mladých děvčat i žen řekněme věku středního. A taky s sebou berou čím dál více dětí i vnuků, to nás těší. Ta naše velká rodina se prostě rozrůstá.

Co vás čeká v nejbližší době?

Hned příští středu pořádáme už 38. ročník Běhu Olympijského dne u nás ve Zlíně, jinak se na podporu olympijské myšlenky a hnutí samozřejmě koná po celé republice. Těšíme se do Slopného na tamní Slopenskou desítku, pak následuje ve Zlíně Strojařská desítka, samozřejmě to je jen nástin. Aktivně vyrážíme i mimo kraj. Tak nás čeká naprostá klasika silniční závod Běchovice – Praha a moc se s kamarády těšíme do Portugalska, do Lisabonu, tam se běží maratón i půlmaratón. Rozhodně se nenudíme.

Tak a dovolím si připomenout, že vše organizačně zvládáte jako jediný světový manažer bez mobilu…

Je to jen zdánlivá anomálie, proti mobilům nemám nic, ale nikdy jsem ho nepotřeboval. A myslím, že se to měnit nebude (úsměv).

Co když vám ho za dva roky někdo z devíti vnuků daruje k sedmdesátinám?

No tak to by bylo velké dilema, ale myslím, ž bych ho takzvaně předaroval.

Jaký máte vlastně třeba pro vrstevníky polykající desítky tablet léků denně návod na báječné žití ve věku pokročilejším?

Je to jednoduché, ovšem pro leckoho složité. Hýbejte se, běhejte, choďte, berte každý den jako dar.

--> --> --> --> -->