Kapitáne, vybavíte si svůj první gól mezi dospělými v dresu mateřského Zlína?
Jejda, musím hrábnout do paměti. Snad se nespletu, bylo to ve druhé lize proti Čáslavi. Bude to jistě více než patnáct let. Doma, hlavou.
Co emoce při vstřelení gólu, mění se s věkem?
Tehdy jsem byl zajíc. Velká euforie v bezvousé mladické tváři. Ale pozor, ono se to příliš nemění, dnes je to taky báječný pocit, emoce, ty pozitivní, tryskají pořád.
Jo, jo, celý fotbalový život hrajete na hrotu, ale kdysi také v brance...
To bylo tuším v roce 2014. Mám to na videu, lapil jsem tři penalty, nakonec jsme ve druhém kole udolali Kroměříž. Jeden zákrok byl fakt na vysoké úrovni, pak jsem proměnil rozhodující penaltu. Samozřejmě emoce zase obrovské.
Nestalo se vám, že jste někdy zalitoval, že jste nevyzkoušel jiný než útočnický post?
Ani ne, vlastně vůbec. Často se stává, že zkušení mazáci se vracejí z útoku díky zkušenostem na stopery. Ale to není můj případ, hraji moc rád v útoku, to už jinak nebude. Já si tu pozici vybral velice dobře.
Patříte v začínající elitní soutěži mezi nejzkušenější. Trenér Trpišovský vás před lety označil ještě coby kouč Liberce za nejlepšího ligového útočníka. Takže, jak se těšíte na první ligový hvizd v sobotu v Teplicích?
Je to naše milovaná práce. Těším se vždycky, od prvních prvoligových krůčků. Přitom je zajímavé, že je pozice maličko jiná. Jsme nováček soutěže. Já jsem pobyl v zahraničí, naši ligu, tedy tu první, jsem nehrál delší čas. Pak se netěšte (úsměv).
V Teplicích asi velká výzva, pak derby se Slováckem doma…
Dáme do toho vše, co v nás je, chceme těšit sebe i naše fanoušky. Myslím, že se štěstí přikloní k tomu, kdo mu jde naproti. A to my hodně chceme. Držte pěsti!
Více zpráv ze sportovního dění ve Zlínském kraji si můžete přečíst na našem webu.
