Tvrdí, že se fotbalistům při déletrvajícím stavu neúspěšnosti mění i svalstvo. Rozhodně pozná takříkajíc na těle, když se jejím svěřencům daří a když ne. Tahle štíhlá, hezká mladá žena prostě vidí i do duší, které jsou s fyzičnem zcela zjevně propojeny. U vrcholových sportovců více než kde jinde.
Je znát přímo a doslova hmatatelně, když je tým nahoře a když se naopak nedaří, což je poslední dobou případ vašich svěřenců?
Vždycky se všechno hojí lépe a regeneruje, když se vyhrává. Teď je znát, že to není úplně ideální. Ale získali jsme bod, vidím, že všichni dělají maximum pro to, aby se zase vyhrávalo.
Svěří se vám fotbalisté, když je máte nablízku při léčbě bolístek těla i s „mimotělními“ problémy?
Je to velmi individuální, ale je pravda, že mi tu a tam řeknou i něco, co třeba trenérovi ne. Vždycky to zůstane v kabině a mezi námi.
Vaši kluci šestkrát po sobě nevyhráli, trápí je to moc, vás taky?
Určitě, jsme jeden tým. Kluci jsou nažhavení, musíme tu sérii zlomit, nejlépe už v sobotu s Českými Budějovicemi.
Jak hodně třeba vnímáte, s kým hraje Fastav?
Větší napětí cítím například v derby utkáních, se Slováckem, s Baníkem. Kluky ale musím vždycky připravit, jak nejlépe umím. To se se soupeři nemění.
Myslíte si, že za léta práce znáte své fotbalisty dokonale?
Co se týče pohybu, říkám ano. Nemusím vidět, kdo za mnou jde, slyším, jak jde. Určitě poznám, kdo to je. Nebo mi stačí vidět obrys postavy a vím, o koho jde. Když je problém, změní psychika i motoriku, pohyb. Dá se tedy poznat, že se s tím fotbalistou něco děje.
Jste známa dokonalým sepětím rukou i myšlení, vzděláváním se. Ovšem jak byste dopadla na hřišti coby fotbalistka?
Jejda, tak to by asi moc dobré nebylo, zůstanu u svého.
Moc vás na dálku chválí a zdraví extrenér Zlína Bohumil Páník. Jste prý jedna z nejlepších v oboru…
Tak to mám radost. Pozitivní nálada asi bude důležitá právě v sobotu.
