Je jasné, že play off ve Zlíně hrát nebude, minule možnost zahrát si mezi osmičkou dobrých zhatila nastupující koronavirová krize. Ta nepolevila, naopak nabírá na intenzitě a stejně tak se kumulují problémy v tradičním klubu.
Ten hraje mezi československou a českou elitou nepřetržitě 40 let, kdoví, jak by to bylo letos, pokud by někdo ze čtrnáctky musel třeba do baráže. Fakta jsou neúprosná, dvě kola před má Zlín nejméně nastřílených branek a je předposlední, co se týče obdržených.
Zajímavá paralela se nabízí při pohledu na časy před osmnácti lety. V sezóně 2002 – 2003 skončil tým na třináctém místě, rok předtím třetí a rok poté slavně první.
To, jestli se může podobný scénář zmrtvýchvstání až na samou špičku zopakovat, považují experti za velmi těžko uskutečnitelné, spíše než možné momentálně nemožné. Spekuluje se o hvězdných posilách, vzápětí se návraty ztracených synů popírají. Mluví se o změnách na trenérských postech, což je sice pravděpodobnější, ale zase je to jen v rovině úvah, třebaže jednání se zřejmě vedou.
Klub zatím ujišťuje, že daleko cennější než dočasné vyklizení pozic v tabulce je fakt, že se krizová sezóna zvládla ekonomicky. Což nikdo nepopírá, ale jsou tu nové výzvy, třebaže se za pár dnů rozpustí led a nastane zdánlivé období klidu.
Zlínský hokej je místní rodinné stříbro, o tom není sporu a i když nikdo nežádá, aby mělo zase brzy zlatý lesk, je nevyšší čas, aby se děly konkrétní kroky pro stabilizaci a zlepšení zapeklité situace.
