„Když jsem onemocněl, léčil jsem se nejdříve doma, ale nic nezabíralo. Horečky místo aby ustupovaly, šly nahoru a nakonec mi dcera, se kterou jsem v té době mohl komunikovat jen přes dveře bytu, zavolala záchranku. Byl zřejmě nejvyšší čas, skončil jsem po týdnu na Plicním oddělení zlínské nemocnice a například z převozu a příjmu si toho moc nepamatuji,“ vypráví naštěstí už v dobrém stavu po vyléčení oboustranného zápalu plic celoživotní sportovec.
Celé dny a noci dostával přísun kyslíku, po několikadenní krizi nemoc začala ustupovat.
„Nechci říkat žádné fráze, ale zdravotníci zaslouží můj veliký dík a obdiv. Vždycky se lékaři a sestřičky ráno objevili v těch svých „skafandrech“ a odcházeli až večer. Ráno jsem ty dobré víly měl před očima zase,“ vrací se Lumír o pár týdnů zpět.
Když ho propustili, cítil se docela slabý, teď je to lepší, ale musí mimo jiné na pravidelné rentgeny plic.
„Opravdu se to zlepšuje, ale třeba nohy mám pořád daleko slabší, než tomu bylo před nemocí. Proto mám doma rotoped a začínám jezdit a nabírat ztracenou sílu,“ popisuje pan Šiška časy rekonvalescence.
„Chci jen říct svůj názor, tahle nemoc stejně jako celá situace s koronavirem se nedá podcenit. Pořád si myslím, že musíme být hodně opatrní, třeba, co se používání roušek anebo respirátorů týče. Rozhodně je lepší nákaze předcházet, než si vyzkoušet nemoc na vlastní kůži, jak jsem to absolvoval já,“ dodává pan Lumír, který už se zase těší na ty nejběžnější lidské věci včetně vánočních svátků.
