Kateřina si nejdříve myslela, že dostala chřipku, vyléčila ji a doufala, že to nejhorší má za sebou. Po několika dnech se však onemocnění vrátilo a průběh byl mnohem vážnější.
„Zvracela jsem, měla jsem horečky a velké bolesti hlavy. Vůbec jsem v tu dobu netušila, co mě ještě čeká,“ pověděla Kateřina, která se tehdy rozhodla navštívit svého praktického lékaře. Dostala předepsané léky na nevolnost, které nezabraly, a další den byl opět jen horší. „Cítila jsem se bezvládná, podlamovaly se mi nohy, byla jsem slabá a pak jsem spadla ze schodů,“ svěřila se Kateřina.
Při pádu si poranila hlavu a hned zavolala záchrannou službu, která ji převezla na urgentní příjem, kde jí zrentgenovali hlavu, dali kapačku na zmírnění horečky a udělali rozbor krve, ze kterého ale nic nezjistili, a tak mohl Kateřinu její přítel odvézt zpět domů.
Vozík, vysoké horečky, CT hlavy a ještě čtyři hodiny čekání
„Do bytu mě táhl večer přítel i s dcerkou, nemohla jsem sama udělat ani krok, jak jsem byla slabá. Opět začaly vysoké horečky přes 39, léky ani trochu nezabíraly a já jsem celou noc nezamhouřila oko,“ vzpomíná Kateřina.
Další den ráno se proto opět vydala do nemocnice, protože potíže neustávaly, ale naopak se zhoršovaly. Na urgentním příjmu čekala 3,5 hodiny kvůli registraci pacientů na přijetí. „Byla jsem v tak bezvládném stavu, že jsem už musela být na vozíku, a po čtyřech hodinách čekání jsem konečně dostala kapačku, která naštěstí zabrala na horečku, a ještě mi udělali rozbor krve,“ dodává.
Z rozboru krve se opět nic nedozvěděli, a tak byla povolána neuroložka, která Kateřinu poslala na CT hlavy a magnetickou rezonanci. Kateřině byly znovu odebrány vzorky krve a mozkomíšního moku a zůstala hospitalizována na neurologii.
„Den po hospitalizaci se došlo k výsledku, že trpím zánětem mozku vlivem vážnější klíšťové encefalitidy, a navíc zjistili, že mám centrální kvadruparézu, tedy obrnu všech čtyř končetin, středně těžkého až těžkého stupně,“ pokračovala Kateřina.
V nemocnici na infekčním oddělení pak strávila 10 dní a poté se vrátila domů, kde čekala na uvolnění lůžka na rehabilitačním oddělení. Tam musela strávit ještě 15 dní.
Zapojení zpět do normálního života díky terapiím
Po 15 dnech na rehabilitačním oddělení se maminka snaží vrátit do života s rodinou, především se svou malou dcerou, se kterou je ještě na mateřské dovolené, a v tom jí pomáhají terapie v centru Sarema ve Zlíně.
„Chůze byla nejistá a o berlích, chůze po schodech nebo klek byly pro paní Kateřinu nemyslitelné. Celková svalová síla byla velmi slabá. Po společné konzultaci jsme si určili cíle, na které jsme se při terapii zaměřili,“ uvedla terapeutka Jana Galbavá.
Kateřina navštěvovala centrum intenzivně tři týdny a dodnes stále ambulantně dochází na dvouhodinové terapie třikrát do týdne. „Tyto ambulantní terapie absolvuje paní Kateřina dodnes. Do budoucna by bylo vhodné absolvovat další intenzivní rehabilitace, které jsou však velmi nákladné,“ pokračovala Jana Galbavá.
Po prvních týdnech intenzivní terapie paní Kateřina zvládá samostatnou chůzi bez pomoci berlí, schody do prvního patra s dopomocí. Její progres je znatelný od prvního týdne, ale kýžené cíle stále ještě nebyly dosaženy. Proto je velmi důležité, aby Kateřina i nadále pokračovala v terapiích nejen v rehabilitačním centru, ale i v domácím prostředí.
„Můj zdravotní stav se díky úžasným rehabilitacím v Saremě prokazatelně lepší, jenže léčba není hrazena pojišťovnou, a tak je velice těžké si dovolit v terapiích pokračovat,“ dodala Kateřina ke své léčbě.
Kateřina by potřebovala získat finanční podporu ve výši 66 000 korun na čtyřtýdenní neurorehabilitační program, díky němuž by se mohla dál posouvat a pracovat na svém stavu každý den na tříhodinových intenzivních terapiích.
Pomoci paní Kateřině můžete i vy, a to prostřednictvím veřejné sbírky na Donio.cz pod tímto odkazem: https://www.donio.cz/podporte-katerinu-v-navratu-do-zivota
