Vážený pane hejtmane, copak vás na proslulý závod přivádí, jedete se kochat a dívat?
No, když se to tak vezme, tak vlastně ano.
Vy jste v oficiální delegaci vedení Zlínského kraje?
Jsem ve zcela neoficiální delegaci. Jede nás osm chlapů z Rožnovska. Kochat se samozřejmě budu, třebaže moc času na to nebude.
Pročpak?
No protože jedeme závodit, na proslulém závodě laufařů i té nejvyšší světové extratřídy jsou dvě dálkové dimenze. 45 kilometrů a taky 70.
Ouha, já uběhnu tak pět kilometrů, kolik si dáváte za cíl uběhnout vy?
Já si zkusím delší štreku, už jsem ji jednou, ovšem před dvanácti lety, absolvoval, dojel jsem těsně pod pěti hodinami, to teď bude přetěžké, mám cíl dojet. A taky mám stejně jako tehdy setkání s Kateřinou Neumannovou, olympijskou vítězkou. Máme sraz už před závodem, moc se na ni těším, ona pojede 45 kilometrů. Slíbila, že pozdraví celý náš tým. Jsme moc rádi, že tomu tak bude.
Takže reprezentujete Zlínský kraj, nebo ne?
No samozřejmě, že ano, pojedu v dresu našeho kraje, to je jasné.
Máte dostatečně natrénováno? To asi v neděli nebude žádná švanda…
Slíbil jsem Petru Vabrouškovi na loňský Nový rok, že dám v terénu 900 kilometrů, po ránech a večerech jsem uběhl o nějakých šedesát kilometrů více, na sněhu samozřejmě jen zlomek, ale věřím svalové paměti, no náročné to bude, a tak nám prosím chlapům z Valašska držte v neděli pěsti.
To si pište, Bravo Gumarni.
Přesně tak, to je náš pozdrav „made in“ Zubří, kde jsem na běžkách začínal a kde jsem také roky trénoval a působil jako rozhodčí.
Ještě na konec, láká vás i snad úplně nejznámější Vasův běh?
Jistě ano, pomalu si jej dávám za cíl, do padesátky bych to rád stihl, ještě je nějaký rok čas, ale trénovat budu, mám fantastického motivátora a parťáka.
Osobního trenéra?
Dá se to tak říci, jde o moji manželku, jsme na jedné běžecké vlně, ve dvou se to lépe táhne. Vlastně ve třech, hodně sebou bereme i naši psí vipetku Rozu (úsměv).
