Cestou z Uherského Brodu si na Mikulčině vrchu trochu postesknete, jak tu kdysi bývala oáza sjezdových lyžařů, teď ta sláva zašla. Sjedete dolů na točnu autobusů u Vyškovce, prohlédnete si tabule se jmény amerických letců, kteří tu našli smrt po sestřelení jejich „letecké pevnosti“ 29. srpna 1944 a pak už je to jen na vašich dobře obutých nohách.
Nevšední je první zastavení u rozcestníku Pod Kykulou ve výšce 724 metrů. Protože jste právě docílili česko-slovenské hranice, najdete tu údaje o dalším putování jak po česku, tedy v kilometrech, tak po slovensku v hodinách.
Není mnoho míst, kde se dvojice může rozdělit, ale vlastně být si absolutně nablízku. Jeden jde po české straně hranice, druhý po slovenské pěkně vedle sebe, pouze nějaké dva tři metry. Přesto je každý v jiné zemi.
Výhledy jsou báječné, jak třeba na dřevěnou rozhlednu na Lopeníku, tak na rovněž hraniční Velkou Javořinu. Stejně tak se před vámi objevují masivy slovenských hor. Počasí přeje, nebe azurově modré, jen mírný opar brání v dokonalosti.
Po hranici se dá jít několik kilometrů, aniž byste souputníka ztratili z očí.
Když se otočíte, můžete zase v obráceném gardu, to aby si pobytu u našich sousedů každý užil rovným dílem.
Cesta se znovu spojí u zmíněného rozcestníku, pak následuje sešup u chalup, které jsou už na katastru moravského Vyškovce.
Ocitáte se tedy znovu doma a výhledy na druhou stranu, tentokrát už ryze tuzemskou Žítkovou, vás ubezpečí o tom, že tenhle přeshraniční výlet patří opravdu k tomu nejhezčímu, co široké okolí nabízí.
A kdoví, třeba ještě dojde k tomu, že si za pár týdnů dvouhodinovou procházku zpestříme na sněhu. Podivná a na sníh skoupá zima přece ještě neskončila.
