Jak vypadá váš běžný nepracovní týden na sportovištích?
V pondělí ráno si rád zahraji tenis. Pak práce, rodina, tři děti a večer máme s kamarády líté boje ve stolním tenisu. To na první den musí stačit.
Tuhle jsem vás zahlédl v Kroměříži bez sportovního náčiní jen v teniskách, trenýrkách a tričku na břehu Moravy…
Měl jsem tam auto v servisu, tak jsem využil čas. Jinak ale běhám dvakrát týdně ve Zlíně, třeba deset kilometrů.
I více?
I více, nedávno jsem absolvoval zlínský festivalový půlmaraton v kategorii nad 50 let. Chce to trénink, trénink a zase trénink. Ale to stejně není moje hlavní sportovní odvětví.
Tím, je, že to uhodnu… fotbal?
Hřebíček jste trefil pěkně na hlavičku. Tohle je moje celoživotní láska, možná vášeň. Třikrát týdně chodím s kamarády na dvě hodiny na fotbálek, úroveň bývá docela slušná. S každou partou maličko jiná, ale vždy je to mysl občerstvující.
Poněkud se mi tenhle výčet vymyká z představy o fyzické lenosti vašich početných kolegů…
To je samozřejmě pravda, znám jen pár novinářů, kteří si tohle navýsost náročné zaměstnání ulehčují pohybem. Ale já to tak mám nastavené.
Zpět k tenisu, na ten máte času asi nejméně. Víte o tom, že jste vešel do terminologie? Zatím tady ve Zlíně, ale později i jinde.
Tak to mne zajímá, jakým způsobem.
Nu, hrají-li na Vršavě ve Zlíně starší pánové z party Morning Birds, tedy Ranní ptáci, ozývá se vaše příjmení hodně často.
Hmmm.
Když je teč, neboli prasátko, hlásí se: Heč. Když se povede rána nad hlavou, hlásí se nikoliv smeč, ale: Heč. Když někoho kousne křeč, ohlásí: Heč. No uznejte, není to třeba po vzoru pana Tildena a jeho sedmého gamu průlom do tenisové historie?
Aha, tak to asi ano, to se asi hned tak někomu nepovede. Zásluhu nemám žádnou, ale těší mne to (smích).
Nás také a blahopřejeme k narozeninám!
Díky za to a rád vám prozradím ještě jedno sportovní hobby, koníčka. Moc rád si zajezdím na koni, táta má v chovu krásné, dostihové.
