Možná „nečekaný“ dotaz na úvod. Myslivost je pořád chápaná obecně jako záležitost mužská, jakpak jste se do oboru dostala?
V naší rodině byl myslivcem můj strýc (kmocháček), mě osobně dost blízký člověk. Můj tatínek věděl o myslivosti vše, ale vzhledem k tomu, že jsme měli velké hospodářství a stavěl rodinný dům, na myslivost prostě nezbyl čas. Já jsem do kurzu myslivosti nastoupila ve dvaceti v roce 2001 se sestřenicí. Bylo to v době, kdy žen myslivkyň bylo minimum a opravdu byla myslivost doménou mužů.
Určitě jste uspěla a byla drápkem chycena…
V té době jsem ani netušila jak velký „rozsah“ myslivost má. Vše se ale změnilo, když do mého života vkročil můj manžel, myslivec tělem i duší od útlého mládí. Od té doby se u nás vše točí a řídí podle mysliveckých akcí (brigády, schůze, chovatelské přehlídky, zkoušky psů, kroužek pro děti, naháňky, společenské akce – myslivecké odpoledne, plesy….). Máme dvě dcery, které samozřejmě jdou v našich šlépějích. S manželem vedeme v naší obci Zádveřice-Raková už třináctým rokem myslivecký kroužek Liščata.
Když se mrkneme na Zlínsko, do sféry Vaší působnosti, jak početná je vlastně myslivecká základna?
Okresní myslivecký spolek ve Zlíně (OMS Zlín) eviduje přes tisícovku řádných členů. Což je tedy pořádně vysoké číslo.
Co se v našich končinách, tedy honitbách vlastně loví… a pozor, co vysazuje? Čeho je dost a čeho kriticky málo?
Loví se především veškerá spárkatá zvěř, zejména zvěř černá, dančí a srnčí. V některých honitbách myslivecké spolky odchovávají a poté vysazují divokou populaci bažanta obecného a někde i zajíce polního. Snaží se tím navýšit stavy a „osvěžit“ krev této zvěře. Kriticky málo je především zvěře drobné – koroptev polní téměř v naší krajině neuvidíte.
Vyskytuje se u nás na Zlínsku ve větším třeba škodná? I nové druhy?
Samozřejmě, stejně jako v celé ČR. Ze zvěře škodící myslivosti (!!!) se nejvíce vyskytuje liška obecná, v posledním období jsou však problémy s invazivními druhy zvěře jako je např. psík mývalovitý, mýval a také hlodavci, tedy nutrie nebo ondatra.
Předpokládám, že se myslivcem člověk stane v mládí a jde to s ním do často vyššího věku, ale: jak je to dnes s přílivem nové krve?
Sledujeme nárůst žadatelů o první lovecký lístek. Věk žadatelů je opravdu různý; do kurzu nastupují adepti náctiletí, ale i adepti středního věku.
Jak početně navštěvované jsou kursy pro začínající myslivce, a co zhruba obsahují?
U OMS Zlín bylo každoročně do kurzu přihlášeno kolem třiceti adeptů. Letos máme nárust, adeptů je přihlášeno přes 40. Během kurzu se adepti účastní přednášek ze sedmi předmětů, které se pak zkouší u zkoušek z myslivosti. A absolvují taktéž roční praxi ve vybrané honitbě.
Mají o myslivost zájem třeba mladé ženy? A dědí se myslivost, zájem o přírodu z generace na generaci? Máme nějaký příklad?
Počet žen v myslivosti určitě stoupá a to nejenom u nás, ale v celé republice. Existuje u nás i spolek Dámy české myslivosti. Ženy myslivkyně se často věnují lovecké kynologii, práci s dětmi, trubačství a tak dále. Ale samozřejmě i loví. Dle mého mínění, pánové myslivci přítomnost žen ve spolcích vítají, neboť i ženy se podílí na všech činnostech spolku.
Jsme uprostřed zimy. Myslivci pomáhají i tehdy, když je třeba přikrmovat?
Je povinností každého myslivce, a to i ze zákona, v době nouze se starat o zvěř. V zimním období tedy intenzivně přikrmují, což má ale svá pravidla. Krmivo doplňujeme do mysliveckých zařízení podle toho, jak zvěř předložené krmivo bere. Poprosila bych veřejnost, pokud chce zvěři nějaké krmivo do lesa zanést, aby se vždy nejdříve poradila s místními myslivci a probrali spolu vhodnost daného krmiva a krmné dávky.
Existuje pořád něco, čemu se říká myslivecká latina?
Samozřejmě ano. Myslivecká latina patří do tradic, která se dědí z generace na generaci a vždy je příjemným zpestřením nejenom na společných akcích. Otázky na mysliveckou mluvu se často objevují i v televizních soutěžích či v křížovkách.
Líbí se vám tento rozhovor? Podobných máme v repertoáru mnohem víc.
