Jak jste se před utkáním, v němž jste podal vynikající výkon, vyspal?
Paradoxně vůbec ne dobře. Ale pomohlo mi, že jsme hráli až večer, tak jsem ten odpočinkový deficit mohl dohnat. Atmosféra byla v Edenu jedinečná, skvělí byli domácí fandové, ale taky naši, viděl jsem celou řadu známých tváří, nic jsme ale bodově nezískali. A o to jde především.
Takže nová a už nesmírně důležitá výzva zvaná Liberec, sobota 15.00.
Je to tak, z nějakého vzpomínání já ani kluci žít nemůžeme. Musíme bodovat. Lehké to nebude, to moc dobře víme. Ale na trénincích vidím, jak jsou kluci nažhavení, jak jim to jde střelecky, teď to jen potvrdit.
Nemáte jim někdy chuť pomoci? Třeba kopnout si penaltu?
To by mne docela lákalo, samozřejmě ve chvíli, kdy by byl zápas nedlouho před koncem rozhodnut v náš prospěch.
Vůbec, když se dívám, nohama vám to jde báječně a už neumím rozeznat, kterou máte silnější…
Původně levačku, ale nutno říct, že jsem časem zlepšil i pravou, není to sice úplně totožné, ale hra oběma nohama mi problém nedělá, což je dnes v rychlém fotbale hodně důležité i na brankářském postu.
Jste pěkný držák, patnáct let v dresu Zlína, to je tedy věrnost. Teď máte fazónu jako hrom. Co dál?
No rozhodně chytat, patřím sem, to je jasné, nějaké zaječí úmysly rozhodně nemám a končit se mi hned tak chtít nebude.
Tak ať to dlouho vydrží. Jen mimochodem, víte, že jste byl dlouho nejmladším prvoligovým golmanem?
Vím, ale už nejsem. O dva týdny jsem překonal ve věku sedmnácti let legendárního Petra Čech, myslím, že to bylo v listopadu 2008 proti Olomouci. O tenhle primát jsem přišel v prosinci 2020. Opava tehdy jela do Liberce s hodně okleštěnou sestavou, asi kvůli covidu, a chytal tehdy šestnáctiletý Mikuláš Kubný. Byl to zatím jeho jediný prvoligový zápas.
