Unikátní sbírka strojů, které zčásti vyráběl, zčásti dovážel, ale hlavně s nimi zdolával neuvěřitelné končiny světa společně se svými příbuznými, je plná příběhů.
„Je to muzeum živých vzpomínek a možná i nejmenší muzeum nejmenších motorek na světě,“ přehlíží sbírku minimotocyklů Jaroslav Holík.
„Napřed jsme jezdili ve větším počtu pěti jezdců, to se pak redukovalo, začínali jsme na přelomu století cestou kolem České republiky. Pak jsme si zanedlouho troufli na chvíli vrátit federální republiku, tedy alespoň na malých motocyklech. Jeli jsme ze Zlína do Vyšného Nemeckého, odtamtud do Aše a zpět do Zlína. Úžasný byl tehdy výjezd na Královu Holu, jeden z nejvyšších vrcholů Nízkých Tater. Tam chybělo do dvou tisíc metrů už jenom nějakých padesát a kousek,“ vybavuje si muž mnoha profesí a povahy vcelku dobrodružné tehdejší výjezd.
Pak následovalo mnoho dalších. Zlínským minimotorkám se klaněly alpské štíty, které měli na dosah z vysoko položených průsmyků.
„V jednom z nich byl sraz motorkářů, ti absolutně odmítali uvěřit, že jsme vyjeli tam, kam oni, a také to, že máme v sedlech tisíc kilometrů. Měli jsme okamžité nabídky na prodej, ale to jsme samozřejmě neudělali,“ vybavuje si perličku Holík.
Často cestoval se synem, později se připojila i dcera. Lidé s velkým srdcem na malých kolech neuvěřitelně pokořovali Polární kruh, rvali se s lávovými pásy na Etně, vyrazili na Elbrus, do Pamíru, unikali lámání metrových ledových ker na Bajkalu.
„Výškový rekord je docela slušný,“ vybavuje si Holík, „v pohoří Pamír jsme vyrazili až do výšky 4667 metrů nad mořem, to je prozatímní rekord,“ vypráví cestovatel a spisovatel.
V Březůvkách má nejen jedinečné dopravní prostředky, ale také velké fotografie i videodokumenty z cest, kterými udivoval a snad ještě udiví okolí.
