„Hlavním úkolem kaplanské služby je navštěvovat nemocné, povídat si s nimi o tom, co je pro ně v tu chvíli důležité a o čem sami chtějí hovořit, nebo pomoci nemocným hledat odpovědi na jejich otázky po smyslu života. I proto je kaplan u nemocničního lůžka a někdy také v pomoci zdravotníkům stále žádanější,“ uvedla tisková mluvčí Baťovy nemocnice Danuše Lipovská.
V krajské nemocnici působí aktuálně čtyři kaplani, tři muži a jedna žena. Když před téměř dvaceti lety v nemocnici začínali, byli ještě zaměstnanci arcibiskupství. V současné době jsou zaměstnanci nemocnice, kde vzniklo samostatné oddělení klinické pastorační péče. Dva kaplani jsou už tři roky také členy multidisciplinárního Podpůrného a paliativního týmu KNTB.
„Za pacienty chodíme na jejich vyžádání, prosbu rodiny, zdravotnického personálu, aj. Většinou s námi pacienti sdílí své obavy, hovoří o svém životě, nemoci, o svých bolestech, potřebují povzbudit. Nástrojem kaplana je osobní rozhovor, aktivní naslouchání i práce s tichem,“ popsal vedoucí Oddělení klinické pastorální péče Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně Vít Kadlčík a dodal, že rozhovory s pacienty jsou velmi individuální, často záleží i na tom, kde jsou hospitalizováni.
„Jiná je práce v prostředí intenzivní medicíny, kdy je člověk často odkázán na bibliografickou anamnézu ze strany rodiny, v chirurgických oborech se projevuje strach a úzkost z náročné operace. Na neonatologii nemocniční kaplan pracuje s úzkostí a strachem rodičů, na odděleních následné péče je prostor pro kontinuální doprovázení,“ upřesnil Kadlčík.
Nemocniční kaplani někdy představují pro nemocné zástupce Boha nebo církve a někteří pacienti reagují na jejich přítomnost s nedůvěrou. „Lidé mají například negativní zkušenosti s kněžími, církví jako takovou, mnohdy Bohu vyčítají, že dopustil nemoc, smrt, války,“ poznamenal Vít Kadlčík s tím, že se stávají i případy, kdy má pacient vůči přítomnosti kaplana výhrady nebo na něj podrážděně reaguje.
„I mně se to párkrát stalo, ale vždy jsem se s dotyčným člověkem snažil domluvit. Ve většině případů se to podařilo, a nakonec jsem si dobře popovídal i s původně nepřátelsky zaujatým pacientem. Uvědomujeme si, že nemocný člověk má trochu jiné vnímání, je daleko citlivější na vnější podněty. Také se ovšem stává, že se pacient na sousedním lůžku, který původně přítomnost kaplana nechtěl, přidá k modlitbě, nebo ho požádá, aby se věnoval jemu, i když není praktikující katolík,“ dodal Vít Kadlčík.
