Jakpak se cítíte na fotbalovém stadionu? Jako já na tatami? Tedy nezvykle?
Cítím se fajn, začínám se po prvních krocích po té zelené nádheře cítit báječně. To je opravdová barevná symfonie. Až jsem překvapená, jaká je tu pozitivní energie. Což je stejné jako na tatami během našich tréninků s dětmi i dospělými. Tedy mezi příznivci aikida.
Tak to je skvělé prolnutí. Copak je vlastně, prosím hezky česky pro laiky, aikido?
Aikido je jedno z nejmladších bojových umění a pochází z Japonska. Velmi zjednodušeně přeloženo a řečeno je to cesta harmonie. Při tréninku jde o předávání energie “ki”. Místo přetlačování využívá pohyb, načasování a vedení partnerovy síly tak, aby konflikt skončil s co nejmenšími následky pro obě strany.
Mně se tady v tom prostředí vybavují kopačky. A v tom vašem?
V tom našem ruce, vlastní ruce. U nás jsou ruce hlavně prostředkem vnímání jako tykadla, jak říká jeden z našich učitelů. Nejsou to štíty, kterými zastavujeme útok. Přes kontakt cítíme pohyb partnera a přizpůsobujeme se mu. Proto v aikidu mluvíme o partnerovi, ne o soupeři. Cílem není vyhrát nad druhým, ale společně se učit a cvičit bezpečně.
Ale já vidím aikido pořád jako cvičení se specifickými zbraněmi, nebo ne?
Používáme typicky tři zbraně. Tyč “jo”, “bokken”, což je řekněme dřevěná verze katany, a dřevěný nůž “tantó”. Cvičíme ale také beze zbraně, anebo v kombinaci holé ruce proti zbrani.
Mohlo by vás zajímat: Na zlínské Vršavě blikají hvězdičky, pak z nich (možná) budou megastars
Pořád je řeč o partnerství, nikoliv o soupeření. To je docela specifické…
Je, a je to pro aikido dost typické. Zakladatel aikida, Morihei Uešiba, chtěl vytvořit systém, ve kterém cílem není druhého porazit, ale zvládnout konflikt s co nejmenšími následky pro obě strany. Nechodíme na tatami s tím, že proti sobě stojí dva soupeři, z nichž jeden musí vyhrát. Jsou tam dva partneři, kteří si navzájem pomáhají učit se. Jeden dává poctivý útok, druhý se učí správně reagovat, a pak si role vymění. Díky tomu se zlepšují oba.
S aikidem, snad se nepletu, bývají spojeny filmy s veleslavným Stevenem Segalem…
Je to tak, ale dnes je dnes a my…
…hledáme nové tváře, že jste to chtěla říct?
Chtěla a taky to řeknu. My máme dětský klub, který u nás vedu já, dospělé vedou dva další učitelé Leo a Petr. Několikrát ročně pak jezdíme na semináře. Od září pořádáme základní tříměsíční kurz pro mladistvé a dospěláky. Jde o to, že si může cvičení přijít vyzkoušet každý, jen tak na první seznámení. Chce-li někdo do světa pozitivního myšlení, energie, souznění i harmonie proniknout trochu více – anebo zkrátka upustit páru – bude vítán.
Ještě pro zajímavost, jaké typy lidí, dá-li se to tak říci, mají v oblibě aikido?
Samozřejmě, že jde o široké spektrum lidí. Ale pokud bych to měla zkusit, pak řeknu, že to jsou ponejvíce lidé přemýšliví. A na jejich věku vlastně vůbec nezáleží. Aikido je vhodné pro dospělé i děti. Po celém světě má velkou komunitu. Takže když jezdím na dovolenou, dřív než hotel hledám, zda je v okolí nějaký aikidistický klub.
Tak už jen prosím, kam a kdy v případě zájmu dorazit a jak vypadají vaše webové stránky, je jisté, že tam bude plno zajímavých informací…
Ano, cvičíme ve Zlíně na Vavrečkově ulici v budově 54. O dódžó se dělíme s dalšími kluby, takže je možnost si toho vyzkoušet více na jednom místě. A pro podrobnější informace odkáži na web aikidozlin.cz.
