Na úvod snad tolik, že jde o ženu, která je věkuprostá. Opravdu by jí její věk nemohl hádat ani věštec. Plná optimismu, úsměvů, humoru. Pohyblivá tak, že jí na ulici stačíte jen tak tak, a když začne vyprávět, tak se chvílemi nestačíte divit…
Pamatujete coby dívenka období První republiky i okupace Československa. Jak si tu dávnou dobu vybavujete?
Tak hlavně, že to byla doba těžká. Nejen proto, že mne moje maminka s pěti dětmi už prostě nemohla uživit, a tak si mne právě z těchto důvodů osvojili jiní rodiče. Tatínek byl u nás v Darkově strážníkem a my se neustále stěhovali. Celkem šestnáctkrát! Za války jsme pak zamířili do Uherského Hradiště a do Zlína. I tady jsem měnila bydliště a školy. Jako malá jsem během pěti tříd vystřídala sedm škol.
Když končila válka, bylo vám nádherných šestnáct. A Zlín se vám už stal městem napořád, je to tak?
Ano, je. Učila jsem se květinářkou, naši se vraceli do Darkova na sever, ale já už měla svou hlavu, chtěla jsem se doučit a to se mi i povedlo. Stala jsem se květinářkou.
Byla jste prý moc hezké děvče. Co svatba?
Ta byla dvakrát, ale na chlapy jsem opravdu neměla štěstí, jeden byl chorobně žárlivý, druhý si moc rád přihnul. Radost jsem ovšem měla ze svých tří dětí.
Jedna z vašich známých mi prozradila, že jste „specialistkou“ na záchranu lidských životů. Mluví pravdu?
Mluví, ale tedy vůbec nechci, aby to vyznělo jako nějaké chlubení. Prostě se hned čtyřikrát přihodilo, že jsem byla v pravý čas na pravém místě.
Celý váš dlouhý život je protkán cvičením, je to důvod, proč vypadáte i ve svém věku neuvěřitelně báječně?
Asi na tom něco bude. Naši byli velcí Sokolové, já jsem do tělocvičny chodila od svých šesti let. Sokol zažíval těžké časy, nefungoval, pořád byl mocným solí v očích, ale já jsem chodila cvičit, kdy to jen šlo. Pohyb je základ mého života. Vřele doporučuji.
Čímž chcete říci, že tři roky po devadesátce aktivně cvičíte?
Čímž chci říci, že vždy v pondělí a ve čtvrtek mne dopoledne najdete v Sokolovně. Přece víte, že platí: ve zdravém těle zdravý duch.
Vidím, že vám sekne sokolský kroj…
To vám děkuji, ale cosi jsem shodila a je mi velký, uvažuji o vrácení.
Opovažte se. Jak je možné, že jste samý úsměv, máte úžasný přehled a na rozdíl od svých vrstevníků, ale i lidí o polovinu mladších si prostě užíváte život?
To není složité, za úsměv se neplatí. Mám radost, že mohu rozdávat radost. No a všem doporučuji aktivitu a pohyb. U mne to znamená, že chodím plavat, jsem aktivní turistka, ráda chodím do divadla, na koncerty. Bylo by toho víc a vy určitě nemáte tolik času (úsměv).
Jasně, tak zase příště.
