Jednou ze stěží uvěřitelných skutečností z pestrého života obyčejného ale spíše neobyčejného muže byla vzpomínka stará bezmála 83 let. Tehdy se společně s kamarády v kasárnách v Místku bránil první vlně německého Wehrmachtu, který už od 14. března obsazoval zbytek Československa.
„Bránili jsme se, jak to šlo, ale vzhledem k událostem, které se na nás valily, to už bylo jen statečné gesto,“ vzpomínal ještě nedávno pan Ředina, tehdy ani ne jedenadvacetiletý voják věrný Československé republice.
Na druhém časovém pólu jeho plodného krásně prožitého života byla stovka. Té se dožil v roce 2018. Na jaře se tehdy vrhl na svoji zahradu.
„Práce je tu po zimě moře, budu sekat dřevo, ořezávat stromy, za chvíli budeme s manželkou sadit zeleninu, nikdy nesmíte zahálet, pořád se hýbat,“ hlásil stoletý jubilant.
S manželkou si krásně zatančil v Malenovicích na oslavě kulatého jubilea. Náladu měl jako téměř vždy vynikající.
„Humoru se nesmíte vzdávat ani na vteřinu, jak říkal Karel Čapek, je solí života. A kdo je jím prosolen, bude dlouho živ,“ citoval a mírně parafrázoval tehdy svého oblíbeného spisovatele.
Dlouhá desetiletí prožil se svojí o devět let mladší manželkou Olgou.
„Ona je skvělá, ale některým věcem tak dobře rozumět nemůže, je moc mladá,“ smál se Zdeněk, když bylo jeho celoživotní lásce 92.
S báječným chlapem se loučili přátelé i rodina na kvítkovickém hřbitově koncem tohoto týdne.
Kdo ho měl možnost poznat, určitě nezapomene…
