Petře, jste bývalým mistrem světa v deblu, jak se dařilo letos v Itálii?
Po ryze sportovní stránce to až tak slavné nebylo, trošku jsem doplatil na těžký los v singlu, hrál jsem i debla s anglickým spoluhráčem Eckersleyem a mix s krajankou Maršíkovou. Vše už poprvé v kategorii nad sedmdesát let. Jsem realista, vše odpovídalo současné výkonnosti po vážném zranění ramene, pokaždé jsem dostal stopku mezi dvaatřiceti.
Což by mohlo vypadat jako neúspěch, jenže konkurence byla neskutečná, je to tak?
Je, vždyť jen v kategorii 70+ nás hrálo 440. 110 čtyřčlenných skupin v singlu, to se jinde nevidí a nezažije.
Tak u těch čísel chvíli zůstaňme, zjevně musejí být velice zajímavá…
To tedy bezesporu. Takže například hrálo 6100 sportovců ze 109 zemí světa.
Jde o MS veteránů, pak tedy hledám nejstaršího účastníka, mládenče.
Je fakt, že by toho přede mnou v jedenasedmdesáti mohlo být ještě hodně. Nejstarší aktivní účastnicí totiž byla v kategorii 90+ devětadevadesátiletá Číňanka!!!
Na kolika stolech se vlastně hrálo?
V halách římského veletržního komplexu se hrálo na 250 stolech. Dovedete si představit ten zvuk. Mezi dalšími 150 Čechů a 90 Slováků. Férově řečeno, moc se nám nevedlo. Češi nemají ani jedno zlato, pouze 1,5 stříbra a 3 bronzové medaile.
Asi ale nešlo jen o ryze sportovní zážitky, copak jste s kamarády stihli dalšího?
Tak Řím je prostě věčné město plné památek, skvostů a unikátů. Nádhera, ale má to tedy jeden háček, spíše hák.
Povídejte.
Už cestou do metropole Itálie nás varovali. Pozor, pozor a ještě jednou pozor na gangy kapesních zlodějů. Ti jsou fakt sehraní jako my za stoly. Kradou jako straky, neubránil se jim ani náš zkušený průvodce. Tohle je nevídaná ostuda Říma a nikdo si s tím neví rady.
