Tak co, Patriku, je tohle derby, nebo spíše běžný ligový zápas?
Jasně, že derby, já to mám rozčleněno tak, že do sto kilometrů vzdálenosti o derby jde, bude to tedy vypjatý a zajímavý duel, určitě bude zajímavá divácká kulisa. Pro mne je to opravdu derby zápas s nábojem, napětím i rivalitou.
V kolik budete v kabině?
Zhruba hodinu a půl před hráči. Nachystáme prádlo, zkontrolují se dresy, nápoje, nic nesmí chybět, pak třeba ovoce a moře dalších věcí. Pro mne je to zažitý rituál.
Jako jeden z mála jste člověk obojživelník. Hokejista i fotbalista. Nejen coby aktivní hráč, ale jako masér jste pracoval i v hokejovém klubu. Ožívají vzpomínky?
Samozřejmě, nepůsobil jsem coby hokejista jenom ve Zlíně. Vyzkoušel jsem řadu zahraničních angažmá, teď jsem byl na výročních klubových oslavách ve švédském Nyköpingu. Moc mne tam potěšili, mám tam pořád řadu přátel, hrál jsem tam rád a podle místních i dobře. Ale stejně rád si vybavuji své fotbalové účinkování v Žeranovicích. Tam jsem poznal na hřišti i Boba Páníka, pěkný tvrďák. Když přišel trénovat do Zlína, kluci čučeli, že si tykáme (smích).
Masér a kustod, ten vídává do duší fotbalistů jako málokdo jiný, potvrdíte?
Proč ne, je to tak, jsme v denním kontaktu a to přímo duševně-tělesném. Myslím, že po výhře nad Pardubicemi a remíze na Spartě jsou kluci nažhaveni jaksepatří, vládne pozitivní nálada. Tak věřím, že nám v sobotu v podvečer před šestou vydrží. Body by byly nesmírně cenné pro klid.
Kdypak napodobí Zlín sousedy z Uherského Hradiště a zahraje si zase poháry?
Tak to podle mne bude běh na delší trať, ale vzpomínky na rok 2017, kdy jsme vyhráli pohár a naskočili přímo do skupiny Evropské ligy, tak to je pořád paráda.
