Čas je děsivě neúprosný, exmladíkovi, ovšem nadále muži vzletných i veselých životních osobitých pohledů na věci nejen fotbalové, bude brzy chlapských 55. Zlín má ve svém srdci zaryt hodně hluboko.
Copak, copak, jedete do Zlína s Mladou Boleslaví pro body?
Rádi bychom si odvezli všechny body, ale bude to těžké. Stabilizovali kádr, mají plno zkušených fotbalistů, hrají dobře v záloze a živou vodu musel vypít ve velkém Vukadinovič, ten se mi poslední dobou moc líbí.
Jak si vzpomínáte na kdysi váš Zlín?
V tom nejlepším, dvacet let života v mladém věku. Tohle nemůžete vymazat. Rádi jsme zahráli bowling na Delvitě, byli jsme častými hosty Na Vyhlídce, těch míst by bylo daleko více. Zlín je bezvadné město k životu. Ale ten fotbalový vás prostě občas zavane úplně jinam, než byste si pomysleli.
Byli jste správná dvojka s kamarádem Vlastislavem Marečkem, bohužel naprosto předčasně zesnulým…
Jistě, na Vlastu budu vždycky vzpomínat v tom nejlepším, 15. dubna by mu bylo teprve 56. Je smutné, že už tu téměř patnáct let nemůže být. Jsem rád, že mu Zlíňáci udělali poctu tím, že po něm nazvali na Vršavě mládežnický areál.
Zažeňme chmury. Co vás teď baví kromě fotbalu?
Určitě vnučka, té se věnuji s péčí řádného dědečka. Donedávna jsem byl dost často na kole, toho teď ubylo. Kdybych měl být pregnantní a říci, co mě nejvíce baví…pak bych řekl, že život sám. Ten běžný, denní komunikace s lidmi. S těmi inspirativními to hodně obohacuje. To mám rád.
Chce váš mančaft opravdu do elitní šestky, kde se nehraje z šesté pozice „o nic“, zatímco ve střední skupině leží na sedmém místě rovný milion coby bonus?
Prioritní je pro nás první šestka, už proto, že by si kluci zahráli s nejlepšími týmy, nic lepšího pro jejich růst neexistuje. Takže v neděli jedeme bodově loupit, to ať se na mě moji početní zlínští kamarádi, které srdečně zdravím, nezlobí.
