Na povídání o filmu, rolích, ale i o tom, jaký byl „Čmaňa“ dětský divák třeba brzy po startu festivalu v roce 1961, si sympaťák určitě najde čas. Už teď říká že…
To že můžu převzít takové krásné ocenění, mne moc těší. Mám vystudovánu místní Střední průmyslovou školu kožařskou, tím pádem mám k botám blízko. Nu a střevíček je symbol obouvání, ještě k tomu zlatý, co víc si přát.
Je taky čas mistrovství světa v hokeji. Kdo prohraje čtvrtfinále, bývá moc smutný, kdo vyhraje, jde do bojů o medaile, že jo?
No jasně, tohle je hrana. Naši kluci do toho musejí v bitvě s Němci dát srdíčko, bez toho to nejde.
A dají?
Já jsem přesvědčen, že dají. Jde o hodně, ve hře je prestiž jednoho z našich národních sportů. Kurňa, Češi do toho!
Když jsme u hokeje, jaký byl malý Pavlík kdysi dávno hokejista?
Nadšený, jako mnozí jiní kluci. Jednak nám naši na Mokré u činžáku vždycky nastříkali kluziště a tam byly ostré boje. Ale já mám hokejové ostruhy taky z kačeňáku, což byl zamrzlý rybník o kus dál.
Často a rádi jsme vás vídávali ve Zlíně, to už mnohem později, na tenisových dvorcích. Stále hrajete tak nesmírně elegantně?
Ha, ha, elegantně. Hraju ovšem rád. Výborná zábava. Elegantněji ovšem hraje Bolek Polívka. On má lepší bekhend než forhend. Zároveň ale lepší forhend než bekhend. Takhle to nemá naskládané ani Djokovič.
Jednou jsme viděl, kterak si na vás došlápla ve Zlíně policie…
Už je to pár let, na Zlínských tenisových dnech to bylo, na Vršavě v tenisovém areálu to viděl i můj táta. Naštěstí šlo o ukázku práce městské policie pro děti, dali mi pouta. Když pouta, tak jen stvrdili ta moje celoživotní, které ke Zlínu mám.
