Paní Pavlo, jak jste to ocenění přijala?
Samozřejmě potěšilo, ale beru to s pokorou, v našem kolektivu by si zasloužily stejné i moje kolegyně.
To znamená, že k nemocným vyrážíte ve větším počtu?
Ne ne, sejdeme se jen ráno a pak až odpoledne, ale za svými klienty vyráží každá z nás sama.
Kolik nemocných lidí stihnete během jednoho dne, nejen v dny všední, ale i o víkendech, navštívit a pomoci jim coby kvalifikovaná zdravotní sestra?
Tak teď před koncem roku to například bylo ve Zlíně deset návštěv.
Lidí v domácí péči přibývá, charita není jediná, kdo se jim věnuje. Co je především náplní vaší práce?
To spektrum je široké. Pícháme nejrůznější injekce, podáváme inzulín, pomáháme správně nastavit infuze. Hodně je převazů například bércových vředů i dalších například pooperačních stavů s defekty tlustého střeva, děláme i ošetřovatelské rehabilitace, na to máme speciální kvalifikaci třeba u pacientů po mozkových příhodách či zlomeninách krčků, nejsme ale fyzioterapeutky.
Víte, setkáváte se denně s vážně nemocnými lidmi. Jak oceňují vaši pomoc?
Je to různé, lidé i jejich příbuzní to nemají v této životní etapě lehké, ale na to my jsme připraveny. Takže, když to jde, pomáháme i pohlazením, úsměvem, dodáváme naději a víru v uzdravení. Většinou nám lidé poděkují, ta zpětná vazba je moc důležitá a třeba mne to vyloženě nabíjí další energií.
Ale vy ji přeci především rozdáváte, už dlouho jsem neviděl tak usměvavého člověka…
Tak o to se opravdu snažím, okolí mi říká, že jsem samý úsměv, asi mi to pomáhá v životě a snad i mým početným pacientům.
Tak v tom, prosím, hodně dlouho vydržte.
Pokud mi bude sloužit zdraví, tak se o to budu určitě snažit. A hodně zdraví v novém roce přeji i vašim čtenářům.
