Tak Filipe, jak se ti dařilo?
Já myslím, že velmi slušně, byl to opravdu můj první maraton. Taktika byla připravena ve spolupráci s tátou dobře, vyběhl jsem v plánovaném tempu po 3.40 na kilometr. Hlídal jsem si i to, abych nepřepálil tempo.
Takže jsi síly pěkně rozložil, platilo to celý závod?
Ano, platilo. Půlmaraton za 1 hodinu a 17 minut, druhý za 1,16. Byl z toho výsledný čas 2.33,33, fakt spokojenost.
S kým jsi se vlastně po běžecké i taktické stránce připravoval?
S tátou, samozřejmě, ale i s trenérem Martinem Hálou. Celý závod probíhal podle představ, krize nepřišla, až poslední dva tři kilometry do cíle na Staroměstské náměstí byly hodně náročné, ale klaplo to téměř dokonale. Mám velkou radost.
Když měříš síly se slavným tátou, už v běhu vyhráváš, dá se to nějak specifikovat?
Na pěti kilometrech vyhrávám zhruba o dvě a půl minuty, tady nás dělilo něco přes dvacet minut. Ovšem před tátou absolutně klobouk dolů. Nejenom proto, že si v jedenapadesáti udržuje neuvěřitelnou výkonnost na ještě neuvěřitelnějších dlouhých triatloňáckých tratích.
Jak viděl závod otec Petr, „diplomovaný superironman“?
Jako vždy veliký zážitek, byl jsem takový „běžící kouč“ vlastního syna, to je vlastně báječná funkce, máme toho spolu ovšem naběháno už opravdu hodně.
A Petře, kdy sis ty sám zkusil první maraton?
Tak to se musím vrátit hodně zpět. V Otrokovicích se běželo mistrovství republiky v maratonu, myslím, že mi bylo osmnáct, měl jsem nejvíce odběhnuto jedenáct kilometrů, takže výkřik do tmy. Běžel jsem dlouho po boku tehdejší hvězdy Aleny Peterkové, druhá část byla pekelná, na třicátém kilometru jsem se musel přezout do bot svého staršího bratra, úplně se mi zvětšily nohy. Maraton jsem dokončil v čase 3 hodiny a 12 minut úplně rozbitý…
Syn má za sebou zdařilou maratonskou premiéru, kolik jsi jich už zaběhl ty?
Myslím, že v dlouhých ironmanech 243, dohromady kolem 350.
Neuvěřitelné, vy jste tedy opravdu neskutečná rodinná dvojka. Ale co dívčí část vaší rodiny?
Dceři je třináct a má se čile ke sportu ve více druzích, myslím, že je hodně šikovná. A naše máma, moje žena, Filipova mamka, je totální rodinný tmel, třebaže se věnuje spíše klidné mysli, má ráda třeba jógu.
Petře, poslední věc, kdyby ti někdo vyprávěl o nezdolném muži jménem Petr Vabroušek a desetiletí jeho neskutečných ultramaratonů, triatlonů a tak dále. A nebyl bys jím sám. Souhlasil bys, že jde o přírodní úkaz?
(Smích) To je ale těžká odpověď. No kdybych byl normální padesátník odněkud z kanceláře, tak bych prostě nevěřil. Přírodní úkaz ne, ale vytrvalec s neobyčejně pevnou vůlí, tak to asi ano…
Tak kluci Vabrouškovi, hodně sil, závodů bude zase spousta, tak (si)nám dělejte radost i nadále.
