Vraťme se prosím, nejdříve ke Kiwimanu na Novém Zélandu, tam bylo těch extrémů dle vašeho gusta, že ano?
Přesně podle mého gusta. Plavání po tmě v jezeře bylo až na orientaci, kdy osvětlené bójky splývaly s čelovkami pořadatelů na březích, celkem v pohodě. Cyklistika (196 km) začínala první hodinu a půl také komplet po tmě, což byla hlavně v pro mne neznámých sjezdech a zatáčkách dost komplikace. Po východu slunce to už ale byla nádhera, včetně dvou nekonečných stoupání na posvátnou sopku Taranaki (žijící předek místních obyvatel). Běh (46 km) pak nabízel mix asfaltu, písku, kamení i tarifů a končil závěrečným třetím stoupáním na sopku. Navíc jsem na běhu tělo na tělo bojoval s obhájcem vítězství a držitelem traťového rekordu Billy Bowmanem, kterého se mi podařilo zlomit až 16 km před cílem. Závěrečné kilometry jsem si už užíval jen v doprovodu svého syna Filipa.
A teď nedávno Ždánice na Slovácku, copak to bylo za závod, pokud vím, měl charitativní podtext…?
Šlo o charitativní běh na podporu dětské onkologie v Brně. Měli jsme volný víkend a tak jsme s Filipem rádi přijali pozvání a akci podpořili. Filip stanovil traťový rekord, který bude na tamní kopcovité trati těžko k překonání. Ale především šlo o podtext akce a vybraných 550 tisíc je určitě skvělý výsledek.
Jsou to trošku jiné destinace, Nový Zéland a Slovácko. Tak mne napadá, kolik že má Petr Vabroušek razítek v pasu, víte, kolik zemí jste procestoval?
Nikdy jsem to nepočítal, ale přiznávám, že možnost cestovat se sportem po světě byl jeden z hlavních faktorů, když jsem se krátce po revoluci jako vysokoškolák rozhodoval, zda se pokusit vydat na cestu profesionálního sportovce v triatlonu – s mistrovstvím světa na Havaji. Byť jsem tehdy ještě netušil, zda se tam někdy v profi kategorii opravdu probojuji (nakonec se mi to podařilo 15x v řadě).
Pořád reprezentujete naši zemi, pro zajímavost, co se o ní ví ve světě?
Hodně let nás širší svět stále ještě vnímal jako Československo – to byla hodně uznávaná značka. Zhruba v posledním desetiletí už nás začínají vnímat jako Česko a současně s tím i jako součást Evropské unie. Co se týká konkrétních znalostí, tak nejvíc asi Pavel Nedvěd, potom Škoda, v Africe Jawa, v Americe hodně Baťa…
A teď trochu na téma jídlo, výživa, člověk by vás logicky považoval za asketu, možná vegetariána, perfekcionistu, co se pravidel stravování týče… nebo?
To rozhodně nehrozí. Mám obrovský výdej energie a ještě větší příjem. Nikdy v životě jsem nepotkal sobě rovného, pokud jde o množství zkonzumovaného jídla. A jím úplně vše. Samozřejmě se snažím velkou většinu přijmout formou zdravých potravin, ale každý den je tam i něco, co do této kategorie úplně nespadá. Bez problémů vše zpracuji a strávím. Nikdy, ani při závodě, jsem neměl žádné trávicí problémy. To je do ultra dlouhých závodů hodně silná zbraň.
To je v oboru tak šikovný i syn Filip, čím dále více tátův sparing partner? Jaká je teď jeho role na poli sportovním, určitě si umíte navzájem úzce pomáhat? V tréninku i závodech. To není úplně obvyklé, viďte?
Obvyklé to bohužel moc není. Šel jsem tomu samozřejmě naproti a jsem za to šťastný. Jeden z důvodů mé sportovní dlouhověkosti je i snaha stačit jednou svým potomkům a užít si tréninky a závody společně. Filip je na mě už hodně rychlý, ale vytrvalostní tréninky spolu ještě míváme.
A ať nepomíjíme vaše děvčata, maminku i dceru, jakpak se daří oběma Věrkám?
Dcera Věra se dala na triatlon, takže začíná být můj univerzální sparing. Zatím je rychlejší než já jen v kratších sprintech ve vodě, na kole i v běhu, ale brzy budu mít co dělat i v delších úsecích. Moc si to s ní užívám. Manželka Věra sportuje jen pro radost a bez jakýchkoli závodních ambicí. Prý jí úplně stačí naplno prožívat ty naše…
A teď s mírným výhledem do dalších týdnů a měsíců. Co vás čeká, co vás těší a nač se těšíte?
Z pohledu vlastního sportování je celá sezona před námi. Filip má kromě té běžecké opět v úmyslu posunout svůj osobák na trati IRONMAN 70.3 HRADEC KRÁLOVÉ. Věra absolvuje seriál Českého poháru v triatlonu, který mimo triatlon zahrnuje i aquatlony, horské triatlony a duatlon. Já pak celou řadu hlavně dlouhých a extrémních triatlonů s vyvrcholením v září na MS v krátkém triatlonu ve Španělsku, JÁNOŠÍK XTRI na Slovensku a MS IRONMAN na Havaji v říjnu.
Nejen vlastním sportováním živ je Petr Vabroušek…
Je to tak, nejvíc teď prožívám start svého projektu H7 (Happy-healthy 7), který se zaměřuje na rozhýbání doposud nepohyblivé části populace. Jde o jednoduchý nástroj pro kohokoli s nedostatkem přirozených pohybových aktivit (asi 70 % populace). Postupnými drobnými krůčky bez rizika zranění a přetažení dokáže každého zhruba v průběhu roku přivést potenciálně až k hodině pohybu denně. Součástí je praktická aplikace, web i sociální sítě. Více na www.H7active.com. Rád bych se dožil alespoň prvního milionu lidí, kteří se díky H7 dostali k pravidelnému pohybu a díky tomu i zdravějšímu životu. Aplikace je určena všem bez rozdílu věku.
Zajímá vás sportovní dění v našem regionu? Více zpráv najdete na webu zlin.cz.
