Jde o poctu váženému panu doktoru Ševečkovi. Jakpak dlouho jste se znali?
Jejda, to to letí. Přišla jsem do tehdejší Oblastní galerie výtvarného umění tuším v roce 1986. On už platil za renomovaného odborníka, jeho blízké vztahy s nejenom regionálními výtvarnými umělci byly obdivuhodné.
On taky maloval?
Kdepak, no spíš miloval. Tedy výtvarná díla svých známých a kamarádů. Byl výborným organizátorem. Pomáhal zdejším regionálním autorům k výstavám, jejich rozletu mimo region a naopak sem k nám dokázal přivézt ty nejlepší odjinud.
Já ho znal jako muže, který byl pro obor nesmírně zapálený. Chtěl zapalovat i jiné…
Tím se právě projevovala ta jeho v nejlepším slova smyslu zamilovanost do výtvarného umění. Byl opravdový, neocenitelný, odborník, nesmírně znalý a fundovaný. A uměl z toho množství informací a znalostí bohatě rozdávat. Tomu, kdo o to stál, pochopitelně.
Ševeček se podepsal pod spoustu nevšedních projektů. Třeba Nového zlínského salonu, stál za vznikem Salonu mladých, sympozium Prostor Zlín přímo ve městě, to bylo jeho další dílo.
To znamená, že byl taky velmi aktivní a nepostradatelný jako manažer, tvůrce nových nebo obnovených projektů. Nový zlínský salon otevíral prezident Václav Havel, kupříkladu. To bylo v roce 1996.
Ať nezapomeneme na Poctu L. Š. jako takovou. Co vlastně obsahuje?
V hlavním sále stěžejní díla zhruba 60 předních českých umělců, včetně těch, kteří původně nemohli vystavovat. Velkou většinu z nich díky kontaktům pana ředitele Ševečka galerie zakoupila a dnes je coby klenoty vlastní. A pak je tu také část výstavy coby soukromá sbírka Ludvíka Ševečka. Aneb díla, která mu darovali jeho početní přátelé.
Nastal nám čas vánočních setkávání a večírků, Zlínem voní punč a svařák. Máte na tuto osobnost řekněme vánoční vzpomínku?
Samozřejmě, měli jsme v galerii pěknou tradici. Každý z nás přinesl vánoční dobroty, někdo i umělecká díla. Ludvík dokázal vždycky formálně i neformálně právě při této příležitosti ocenit naši práci. No vidíte a my dnes zase jinak oceňujeme tu jeho. Dlouholetou a poctivou. Včetně pedagogické, abych na něco nezapomněla.
