Otto Fišer z pálenice v Březnici má od rána dlouhatánskou šichtu až někdy k půlnoci. „No na kontakt a pokec to fakt moc není, lidí u nás smí jen do čekárny, kontakt je minimální. Předají dřevo, naleje se kvas, ale přímo v místnosti u kotlů jsem sám. Kdo chce počkat a dohlížet a těšit se, samozřejmě může pobýt ve vedlejší místnosti, ale musí to takříkajíc nechat na mně. Prostě jde o zdraví a navíc taky o to, aby se nenakazil nikdo z nás u obsluhy zařízení. Není nás moc a kdybychom nemohli do práce, byla by ta vlastně malá katastrofa. Každý má svůj termín a stěží by hledal další,“ komentuje letošní zvláštní sezónu odborník.
Úroda modrého ovoce na rozdíl třeba od meruněk byla výborná, kvasy jsou vyzrálé, pálení slivovice patří k východní Moravě jako třeba k Plzni pivo.
„Na zahradě jsem se hodně napracoval při sběru trnek, byla pěkná úroda, už mám vypáleno, jsem rád. S manželkou si občas ťukneme štamprlkou nové slivovice, abychom se ochránili před viry všeho druhu, musíme se držet. Navíc v tom vidíme i kus práce, kterou pořád zastaneme, má to svým způsobem i příjemný psychologický efekt,“ vypráví aktivní senior Rudolf Maňas ze Zlína.
„Také my dbáme na hygienická pravidla. Letos je to prostě poněkud jinak. Každý, kdo přiveze kvas, dřevo, anebo pak odebírá zaslouženou vypálenou odměnu, musí respektovat naše pravidla. Ochrana dýchacích cest je samozřejmostí, žádný kontakt, prostě pracujeme takříkajíc přes okénko, ale zákazníci jsou podle mých zkušeností spokojeni,“ ohlíží se za pracovním víkendem Miroslav Mikel z pálenice v Březůvkách.
„Určitě se letos vyplatí dodržovat daná pravidla, odvážím si výbornou slivovici a raději si nepředstavuji, co by se stalo, kdyby nám v kraji onemocněli páleničáři, to jsou teď nesmírně důležití lidé,“ říká zcela vážně třebaže s úsměvem jeden ze zákazníků Zdeněk Dolanský, když si na odjezdu znovu vydesinfikuje ruce.
