Kominíky sdružuje v cechovní organizaci na Moravě Moravské kominické společenstvo, momentálně je v něm kolem 130 certifikovaných odborníků. Právě oni teď kontrolují spalinové cesty. Samozřejmě není komín jako komín, vždy bude záležet, čím se topí. V případě topení plynem jde většinou o rychlý kontrolní bezproblémový proces, je dokonce na místě zeptat se třeba kominíka Tomáše Řeháka, zda si vůbec ještě zašpiní ruce…
„Myslím, že to k naší profesi bude patřit napořád, ale je fakt, že to už neplatí zdaleka vždycky. Kdo topí uhlím, určitě bude mít čištění náročnější. Mimochodem nastávají další změny, lidé se hodně vracejí z cenových důvodů k topení dřívím. Platí to samozřejmě více pro vesnice než pro města. Pořád platí, že by kontrola měla proběhnout jednou za rok, na vesnicích podle mých zkušeností ctí většina, jistě přes polovinu, domácností.“
Je zajímavé, že po vlně kontrol právě v tomto období nastává po Novém roce vždy zvolnění. Teď jsou ale „nosiči štěstí“ na roztrhání.
„Lidé třeba právě teď hodně chtějí zapojovat kamna, ale my prostě nestíháme vyhovět ze dne na den, je dobře myslet na sezónní věci mimo sezónu,“ doporučuje kominík.
Někdy je prý udivující, s jakými případy se setkává.
„Lidé dovedou ucpat komín cihlami, to zůstává rozum stát. Smutný je případ, kdy pán utrpěl velice vážné popáleniny poté, co chtěl netáhnoucí komín vylepšit tím, že podpořil topení benzínem,“ poukazuje na ne zrovna veselé příhody kominické Tomáš Řehák.
Zcela obligátní je dotaz na to, zdali ještě lidé na kominíky sahají a zda tedy nadále nosí štěstí.
„Já chodím v létě docela nalehko a knoflíky mám maximálně na kalhotách, když sahat, tak teď,“ ukazuje se smíchem na bytelnější zimní oblečení. A s tím štěstím to prý platí pořád.
„Můj poslední případ je ale o štěstí v neštěstí. Sotva jsem opustil klienta, propadl se s ním za půl hodiny výtah. Zlomil si sice nohu, ale mohlo to prý dopadnout daleko hůře,“ dodává Tomáš.
