Takové vozidlo jsem ve Zlíně ještě neviděl…
To je dobře, já si myslím, skoro jistě vím, že je jediné v našem městě. Slouží mi báječně, špatně se mi chodí, ujdu sto metrů a dál to nejde, čekám na operaci, báječný pomocník, dostanu se všude, hlavně na nákupy.
Jak bychom tenhle krásný stroj charakterizovali?
Jde o elektrovozidlo, tříkolku, na rozdíl od jiných skútříků není jenom pro jednoho, ale po dva, a sedačka vzadu se snadno překlopí, čímž vzniká velký úložný prostor.
A jak bychom jej nazvali?
Nemá jméno, ale když už, tak je to prostě kára.
Kam jezdíte nejčastěji a jakou rychlost vyvine?
Má dvě baterky, na jejich jedno nabití ujedu až devadesát kilometrů. Mým nejčastějším cílem je supermarket, parkování je snadné, snažím se vyhýbat hustému provozu na hlavní silnici, velmi rád jedu třeba po cyklostezce. Co se rychlosti týče, nejde o závodění, ale o bezpečí. Maximální rychlost z kopce je 25 kilometrů v hodině.
Co ovládání, slouží přeci jen handicapovaným…
Pohoda, jednoduché, tak to má být, mám brzdu na řídítkách, ale i nožní.
Kolik máte, pane Františku, najeto?
Ono se to nezdá, ale přibývá to. Za necelé dva roky už to bude tisíc kilometrů.
Tak hodně štěstí a hlavně zdraví.
Díky, to je absolutně nejdůležitější, když tolik neslouží, pak je dobré mít káru (láskyplný pohled na vozítko).
