Dohráno jest, alespoň tedy pro tuto sezónu v Městském divadle. Mimochodem, kolikátá sezóna to byla? Pro Radovana a pro Petru?
Pokud se nepletu, byla to ve Zlíně 28. sezóna, už dávno jsem to přestal počítat (úsměv). Moje žena Petra zakončila 26. sezónu. Kdoví, zda mne někdy dožene.
Jedna věc se moc neřeší. Je-li člověk, v tomto případě i manželský pár, v jednom kole, ale zeptám se. Je ta práce snadnější, než tomu bylo třeba před patnácti lety, je tam v dobrém slova smyslu rutina? Anebo to v téhle specifické profesi neexistuje?
Jistá míra rutiny tam určitě bude, asi jako u každé profese, kde člověk stráví půl života v oboru. Naše práce je ovšem kreativní a lidé, se kterými pracujeme, se občas bohužel, občas bohudíky, mění stejně jako divadelní hry, na kterých pracujeme. O výzvy i o protiúkoly není tedy nouze. Také máme s mou ženou ještě i jiné aktivity mimo obor a to nám pomáhá onu rutinu rozředit. Jen to tělo se už ozývá častěji než před léty, ale to známe všichni.
Které role vám v poslední době sedly nejvíce? A které daly nejvíce zabrat?
Velmi mě bavila role Edwarda v muzikálu Pretty Woman. Je to role náročná hlavně pěvecky a také jsem si myslel, že role milovníků už mám za sebou. Protiúkolem byla také role Krogstada v Ibsenově Noře. Moc mě bavilo střídání rolí v našem soukromém projektu – hudební inscenaci o životě významné zpěvačky Evy Pilarové pod názvem EVA!, kterou moje žena Petra nejen napsala, ale také paní Evu hraje, a hlavně skvěle zpívá.
Hned několik, co několik, moře rolí jste měl právě v této pozoruhodné inscenaci. Kolik jste jich s paní chotí takto Evou Pilarovou v představení zahrál?
Díky Vaší otázce jsem byl nucen to přepočítat a je jich …ta dá 17.
Hmm, pěkné číslo a na konci května tohle úspěšné představení v legendárním pražském Semaforu? Jak je vidíte s mírným časovým odstupem. Nebyla tam třeba tréma?
Tréma určitě byla, pocit zodpovědnosti, že vracíme příběh tam, kde začal. Na druhou stranu jsme v tu chvíli měli za sebou už téměř padesát velmi úspěšných repríz nejen doma ve Zlíně, ale také v divadlech po celé republice, včetně jednoho pražského představení v divadle U Hasičů. Tréma prostě k jakémukoliv výkonu patří.
Přečtěte si také: Bonjour, Monsieur! Rostislav Kunovský vystavuje ve zlínském Městském divadle
Co pražské publikum zvyklé na top věci?
Troufnu si neskromně říct, že bylo nadšené. Soudím tak, nejen podle okamžitých reakcí, ale i podle ohlasů diváků, které se k nám či do Semaforu dostaly později. Po představení jsme měli možnost setkat se s diváky, přáteli a blízkými Evy Pilarové, dát si spolu sklenku dobrého vína a nechat večer příjemně doznít. Přijeli dokonce i někteří diváci ze Zlína, že prý si to nemohli nechat ujít.
Předpokládám, a to je moc cenné, že „Pilarka“ jedním „semaforáckým“ představením tamtéž nekončí…
Nekončí. Pro zájem pražského publika budeme k naší radosti EVU! v Semaforu nejednou opakovat. Diváci se tedy mohou těšit na další reprízy 11.října, 27.prosince a další v příštím roce.
Blahopřeji, báječný úspěch. Co teď, slastný odpočinek …nebo?
Odpočinek mě rozhodně nečeká. Celé léto budu natáčet nový komediální televizní seriál s pracovním názvem DUCHOVÉ, kde si zahraji jednu s titulních rolí a na který se diváci mohou těšit už příští léto na Oneplay. I když to bude léto pracovní, na tuto výzvu se moc těším.
Ale snad vyjde i čas na čerpání energie – slunce, voda, pohoda…
Samozřejmě se budu snažit pár volných dnů strávit s rodinou. Na moře to letos nevypadá, ale vyrazit k řece s prutem na nějakou tu štiku, to třeba vyjde.
A ještě nedivadelně, co jste jako sportovec říkal na představení českých fotbalistů na mistrovství světa? Podotýkám, že se ptám bez ironie či zášti, prostě to dopadlo, jak dopadlo, k mému smutku…
Vzhledem k tomu, že máme syna fotbalistu, jsem samozřejmě působení našich hochů sledoval. Ale na rozdíl od něj jsem ve tři ráno na zápas nevstával, ale ráno se podíval na výsledek.
A že se úplně nedařilo, nevadí. Důležité je nevzdat práci s mládeží a ze současného neúspěchu se poučit.
