Paní Renata nestačila ve stanu nalévat svařené červené víno, grog anebo čaj.
„Lidé dokonce přišli o hodinu dříve než jsme plánovali, ale zájem je veliký, všem chutná, máme i výbornou gulášovku. I pro nás je to v mrazu pořádně náročné, ale tohle prostě děláme rádi, lidé jsou spokojeni a to je dobře,“ vypráví chvíli po poledni s tím, že se bude končit někdy po třetí hodině, aby stihli včas vše včetně kotlů, várnic, plachet a dalších věcí složit a za světla z poměrně těžce přístupného místa odvézt.
Pivo si dávali jen mrazuvzdorní. „Spíše frčí horké nápoje, ale máme tu desítku zvanou Otto, naše další vícestupňové se jmenují třeba podle dalších osobností z rodu Serenyiů, tedy Alois nebo Vincent pak taky Švihák nebo Fešák, celkem je jich jedenáct,“ komentuje mezi prací ve stanu majitel Luhačovického pivovaru Radek Adolt.
„Tohle je báječné setkání, krásná vycházka, kdyby svítilo sluníčko, bylo by to úplně boží. Ale jdeme za dobrými lidmi, za svařákem, za kamarády,“ vypráví paní Dagmar, která vyrazila z Provodova s rodinou.
Ve stejném duchu mluví i ostatní. U chlapů by překvapilo, kdyby nebyli vybavení půllitrem nebo alespoň pleskačkou slivovice.
„To sem prostě patří, pálenka dodává dobrou náladu, rádi si s přáteli přiťukneme a je to vlastně takový košt, jakou kdo má, tak na zdraví,“ nabízí štamprli voňavé slivovice pod zříceninou hradu Starý Světlov Josef z Provodova přátelům z nedalekých Březůvek, kteří mají před sebou ještě zhruba šestikilometrovou cestu domů.
