Vážený pane profesore, znalče lidských srdcí. Je pro vás Barumka srdcovou záležitostí?
O tom nepochybujte, jasně. S manželkou to tu máme moc rádi. Tahle soutěž a všechno kolem ní, to je pro mne opravdová srdcovka.
Říkáte to od srdce?
Jak jinak, to víte, že ano. Báječná atmosféra, příjemní lidé, moře fanoušků.
A co tenhle krásný vůz, který řídíte na trati. Taky bere za srdce?
Určitě ano, ten vůz je jedinečný, moc děkuji kamarádovi Ladislavu Samohýlovi, že mi jej tradičně v tomto termínu půjčuje. Je to skvost. Mám i svoji bugatku, docela podobnou, ale tahle je naprosto top.
Nebralo vás loni za srdce, když jste musel skončit předčasně?
Tak na infarkt to nebylo, ale je fakt, že nás poškozená pneumatika a tudíž vyřazení ze závodu mrzelo.
Jezdíte srdcem?
Jejda, to nevím. Snažím se, to víte že ano. Ale řídit takový vůz to tedy není žádná snadná záležitost. Auta závodní, ale i ta běžná, se za více než 100 let neuvěřitelně změnila. Takže jezdím srdcem i hlavou. Žádné posilovače, úplně jiné brzdy, ale srdečně se skláním před konstruktéry a výrobci někdy před první světovou válkou. Museli to být velcí machři.
To jste vy taky, nejen za volantem bugatky, tak ať se daří.
Děkuji srdečně.
