Hned, když odbočíte na asfaltku z hlavní spojnice Zlína a Luhačovic pár stovek metrů za konečnou MHD na Kudlově, máte naprosto ojedinělou příležitost splynout s dubovým lesem.
To už není jev zrovna častý, každý strom tu má jakoby svůj příběh. Staleté stromy tu přežily bez známek devastací řádění živlů i krupobití, vichřice i ataky škůdců, což se bohužel nedá říci o blízkých jehličnatých porostech, na nichž si zhusta smlsl kůrovec.
Jedna z božích muk, kterou minete zhruba po kilometru je tu teprve od loňska.
Autoři ji zasadili tak dovedně na malou loučku, momentálně v plném květu, že by se tu mohl pro svou Kytici inspirovat i sám Karel Jaromír Erben. Tohle je takzvaná krása prostá.
A jen o pár desítek kroků dál připomínka dalšího ovšem vítaného zásahu člověka do přírody. Už to bud pět let, co tu roste pamětní lípa republiky, kterou tu dobří lidé zasadili v úctě ke stému výročí vzniku Československa.
Pokud vlastně nevíte, kudy, že to jdete, pak vás příjemně uhodí do očí stylová dřevěná lavička a posezení, kde se jednoduše píše, že právě ochutnáváte předletní slasti a pohodu Pasekářské stezky.
Má to jednu jedinou malou vadu. Na tomhle výletě rajskou přírodou nad Zlínem jezdí zbytečně moc aut. Jaksi sem nepatří, na tom trvám.
Stejně to vidí z výšky i přenádherný mohutný dub, což je něco jako svědek času. A dodavatel životní energie.
