Zatím máte jediný bod, je to málo, v neděli budete chtít určitě uhrát tři body. Jenže jak na to? Jablonec ve Zlíně rozhodně poslední roky neprohrává…
Zápas bude určitě těžký, to víme moc dobře. Návod na výhru? Musíme to prostě urvat, jsme v situaci, kdy nehrajeme na krásu, potřebujeme bodovat. Takže maximální bojovnost a nasazení, počítáme i s pomocí fanoušků, budeme je potřebovat.
Úvod se moc nevyvedl, na druhé straně jste měli dva těžké soupeře venku a vždy taky vyloučeného hráče. I o tom je řeč v kabině?
Jasně, ale jsme na začátku, žádné konflikty, žádná negativní nálada, prostě potřebujeme zabrat, víme to velmi dobře.
Moc odchovanců Slavie a pražských rodáků ve Zlíně nemíváme, jak se vám a rodině líbí ve městě?
Moc se nám tu s manželkou i malou tříletou dcerou líbí, věřím, že i našemu psovi (úsměv). Víc spoluhráčů má malé děti. Na dětských hřištích to bývá zajímavá fotbalová sešlost. Děti „makají“, my odpočíváme po tréninku.
V přípravě jste se zranil, už je vše ok?
Je to v pořádku, když fotbalista nemůže hrát a musí se dívat třeba v televizi nebo z tribuny, to jsou docela muka, jsem rád, že už jsem fit.
Hrajete s Jabloncem, něco jste za ně odkopal. Budete slavit, když jim dáte v neděli gól?
Já vím, že se to teď moc nenosí, ale pokud by to vyšlo, slavit určitě budu, třebaže v úctě k soupeři, kde mám řadu kamarádů. Voláme si i píšeme, ale kamarádství musí stranou, to je jasné.
Bavíme se po tréninku v době, kdy bylo dopoledne 33 stupňů. Jaké to je, makat v tom horku?
Já si hlavně vážím toho, že můžu trénovat naplno, neříkám, že je to ve vedru příjemné, ale je to naše práce, tak to beru.
