Paní Kateřino, osvěžte prosím, co neví každý, kdepak se nám tu filmové klapky vzaly?
Bude to už pomalu čtvrt století, co měli pánové Miloslav Daříček a Zdeněk Skaunic tenhle bezvadný nápad. Respektive oni jej měli už o cosi dříve, ale v roce 1998 převedli myšlenku do reality a vše mohlo začít. Tehdy se konala vůbec první aukce.
Vlastně od začátku šlo a i dnes jde o podporu studentských filmových projektů. Kolik peněz už dražby klapek vynesly?
Ta suma je opravdu pozoruhodná, bez pár stovek je to už 41 milionů korun.
Letos bude klapek 123, to je standardní číslo?
Dá se říci, že v posledních letech ano. Zájem výtvarníků je velikánský, to je moc dobře.
Až to láká k otázce, nemohl bych se taky výtvarně projevit? Nebo třeba vy?
Tak to vás zklamu, vybírá se přísně, kritériem je kvalita, renomé umělce a více věcí. To bychom my dva asi nabídnout nemohli (úsměv).
Dobrá, vy ale můžete nabídnout spoustu zajímavých „klapkových“ údajů…
Klidně, třeba to, že v roce 2008 se vydražila klapka Libora Vojkůvky za 199 tisíc korun, což je dosavadní rekord, loni byla nejvyšší suma 111 tisíc, uvidíme letos.
Tvorba je úplně tematicky volná?
Prakticky ano, každý výtvarník se profiluje po svém. Podpisy jsou zřetelné. A těší mne i to, že mezi umělci jsou i tři, kteří měli klapku pokaždé. Zlínský rodák Miroslav Göttlich, Ivan Baborák a taky další Zlíňan František Květoň. Muži stejně jako klapky nestárnou.
Kdypak se vydat na letošní aukci?
Už tuhle neděli, hodinu po poledni. Do té doby si je návštěvníci festivalu mohou prohlédnout.
