Pavel Gazda už toho řekl do médií dost, vždycky šla řeč, jak jeho úžasnou porci talentu uťala těžká autonehoda a velmi vážné zranění. Ale o to teď nejde. Pavel je respektovaným trenérem, ale pozor, vrací se na dvorce i v jiné roli. Už je zase špičkovým hráčem. V tenisu na vozíku.
Pavle, jak dlouho už patříte do společnosti tenistů na vozíku?
No, příliš dlouho ne, vlastně tak nějak od životní padesátky, teď je to, myslím, rok a půl.
Ne každý tohle sportovní odvětví zná, čím se tedy kromě pohybu na vozíku liší od klasického tenisu?
Zásadní je, že míček může dvakrát spadnout na zem, jinak se normálně hraje podle pravidel tenisu, zpravidla na dva vítězné sety.
V klasice na velkých turnajích, ale taky třeba mezi veterány amatérského ražení jen prýští emoce, co tady?
No jejda, adrenalinu dostatek, samozřejmě. Je to sport a tam bude vždycky, což je dobře.
V tom zavedeném startovním poli lidí jste poměrně krátce, tuším, že čeříte vody…
Tak snažím se a docela se to daří. Teď jsme měli v Říčanech u Prahy letošní otevírací turnaj česko-slovenské tour. Povedlo se mi vyhrát singla a v deblu jsem byl v semifinále. Koncem minulého roku se mi mezi jednotlivci povedlo vyhrát mistrovství České republiky v Brně.
Pohyb na vozíku musí být náročný, ale jak se zdá, Gazdova zlatá ruka funguje i na něm...
Pomáhá mi mimo jiné, že jsem poměrně vysoký, dost dosáhnu, ale z běžného tenisu mi snad zůstala slušná dávka herní chytrosti. Hraji hlavou, to vštěpuji i svým mladým svěřencům v tenisu. Hrej hlavou, každý míček dej do hřiště, vyhazování nech na soupeři.
Na co se těšíte coby hráč? Sezóna na otevřených dvorcích už ťuká…
Čekají nás čtyři turnaje česko-slovenské tour, ale rád bych si zkusil i měření sil v mezinárodním provedení. Rýsuje se třeba Polsko, Rakousko, snad i Litva, těším se, uvidíme, co všechno vyjde. Samozřejmě chci dál trénovat nadějné kluky a holky. Mají spoustu vzorů, Jakub Menšík není jediný. Třebaže je teď mezi dětmi absolutně v kurzu.
Co dalšího se děje ve světe sportu ve Zlínském kraji, si můžete přečíst na našem webu.
