„Ale nemyslete si, že chobotničky mají rády jen ty nejmenší děti. V naší rodině je chtějí i školáci. Říkají mi, že se jim s nimi krásně usíná,“ prozradila se smíchem Miroslava Lidralová.
Háčkování ji baví celý život. O chobotničkách se dozvěděla od kamarádek. Protože se v té době kvůli riziku onemocnění covid-19 nepotkávaly, našla si na internetu, jak vypadají a jak je vyrobit. Říká, že nejprve musela získat rutinu, dnes je ale háčkuje třeba při sledování televize. Výroba jedné jí zabere přibližně tři hodiny. „I v téhle době plné omezení se dají dělat smysluplné věci. Rozhodně bych si nemohla celé dny jen číst nebo sledovat seriály,“ prohlásila rezolutně.
Padesát háčkovaných chobotniček od Miroslavy Lidralové už zamířilo na novorozenecké oddělení zlínské nemocnice. S touto pomůckou tam mají velmi dobré zkušenosti. „Je vyzkoušená. A je pravdou, co ukazují výzkumy z Dánska, že chobotničky svými chapadélky připomínají nedonošeným dětem pupeční šňůru jejich maminek. Když je mají v rukách, netahají za zavedenou sondu či hadičky a jsou klidnější,“ sdělila staniční sestra na JIP novorozeneckého oddělení Marcela Pumprlová.
Protože háčkování chobotniček Miroslavu Lidralovou baví, dostane od ní za čas Baťovka další várku. „Už na ní pracuji,“ ujistila zručná sedmdesátnice s úsměvem.
