Teď povede svůj tým právě proti lídrovi nejvyšší soutěže, navíc se v sobotu večer hraje ve Štruncových sadech. Vzpomínky na působení na západě Čech samozřejmě zůstávají.
Jak tedy vzpomínáte?
Může to vypadat poněkud zvláštně, příliš se mi v silné konkurenci nedařilo, dal jsem v ostrých zápasech jediný gól v poháru. Ale vzpomínám moc rád. V Plzni je vše na vysoké úrovni, moc rád si vybavuji nedlouho předtím naši výhru, kdy jsem proti favoritovi skóroval a vyhráli jsme. Právě ve Štruncových sadech.
Což bude hodně těžké zopakovat…
Bude, ale vždycky se začíná za stavu 0:0. Musíme si dát velký pozor v obraně, tam máme poslední dobou velké mezery. Hodně se o tom bavíme, nesmíme chybovat hlavně při standardkách, to je cesta k porážce. Za poslední dvě kola jsme dostali čtyři góly z takových situací. Když tohle odstraníme, šanci máme.
V čem je vlastně současná síla Plzně?
Mají výborné hráče, to je jasné. Ale taky skvělého trenéra Bílka, to je jejich velká devíza.
V týdnu jste oslavil 33. narozeniny. Jak člověk vnímá pokročilý fotbalový věk?
Když jsem byl mladší, rád jsem se o tom bavil se zkušenějšími spoluhráči. Poláchem, Hubáčkem, Kubicou. Jejich pohled na věc byl, že je člověk na vrcholu někdy v pětiletce od osmadvaceti právě do nějakých třiatřiceti, tak jsem tam. (úsměv)
Takový Ibrahimovič je o sedm let starší a právě ho znovu povolali do švédské reprezentace. To je výzva, ne?
No to je dobrý příměr, on je ovšem přírodní úkaz, klidně může válet další dva roky. Ale nemyslím, že je věk při dobré konstelaci handicap. Důležité je mít tělo v pořádku, strava, regenerace, kvalitní trénink. To všechno jsou faktory, které jsou v pokročilejším věku velmi důležité.
Pamatujete si na své brankářské galapředstavení?
No jejda, čapl jsem poté, co jsem musel v poháru do branky proti Kroměříži, tři penalty, poslední jsem proměnil. Mimochodem soupeře tehdy trénoval Bohumil Páník. Ale jak bylo řečeno, čas letí, tohle je už sedm let.
