Což je mimo mnoha jiných případ Jana Plánky ve zlínské Základní škole na Slovenské ulici.
Žáčci si prázdniny o dva dny prodloužili, pedagogové pracovali v pondělí i v úterý, někdo ve škole, někdo na home office. Pan ředitel Otto Procházka zrovna končil svou dlouholetou šéfovskou misi, ale pan školník má práci i těsně před nejsvátečnějšími svátky.
V jeho dílně je to jako ve škatulce. Kromě neuvěřitelného množství nástrojů a nářadí od kleští přes svěrák po sekačku, je tu k vidění i několik dobových artefaktů včetně znaku pionýrské organizace.
„Rád si nějaký ten doklad dob minulých schovám, v tomto případě je docela paradoxní, že jsem v pionýru nikdy nebyl,“ směje se muž přemnoha řemesel.
„Školníka dělám čtrnáctým rokem, teď se mi moc hodí, že jsem se vyučil zedníkem, umím obkládat, poradím si s opravami omítek. Velmi náročné je mít v pořádku odpady, samozřejmě, že na složité opravy a úpravy musím zavolat na pomoc specialisty, ale většinou si poradím,“ dává neokázale najevo, že mu jde práce mnoha odvětví od ruky.
„Současný klid ve škole vítám, ve dnech pro jiné volných budu instalovat dataprojektory, reproduktory a další techniku, to už je práce z jiného soudku,“ říká šikula.
Ideální Vánoce?
„Tak to nevidím jako reálné, ale kdyby to šlo, sbalím si nepromokavé oblečení, spacák a klidně na Vánoce hurá do přírody. Manželka se před časem divila, když jsem tak učinil, tedy mimo vánoční svátky, bylo mínus 12, prožil jsem a přežil,“ usmívá se pod šedivé vousy.
A co děti, přijdou 4. ledna v termínu po prázdninách?
„Já si to moc přeji, volna a distanční výuky už bylo tolik, že prostě musejí brát vzdělání ve škole přímo od učitelů, to se plnohodnotně nahradit nedá,“ komentuje zvláštní dobu Jan Plánka.
