„Sníh, přírodní, tak to už pomalu nevím, jak vypadá pravá chumelenice. A když už přijde, je za hodinu zase nebílo, zjevně se všude kolem nás otepluje, prostě bílo bejvávalo,“ glosuje letošní zimu Jiří Novák ze Zlína.
„Jsem pamětník, dětství a rané mládí jsem strávil v Prostějově, dalších šedesát let ve Zlíně, ale i na Stupavě. Sníh k zimě vždycky patřil, půlmetrové nadílky nebyly ničím zvláštní, ale poslední roky je všechno jinak,“ má Novák jasno s tím, že na jeho oblíbené Stupavě je teď bílozeleno a docela plno jen díky sněhovým dělům a četným i vděčným návštěvníkům lyžařského svahu.
Když není pravý sníh v nižších a středních polohách, měl by být výše. Ale ouha.
„Kdepak, po sněhu ani památky, je teplo a jeho poslední zbytky zmizely před očima, to jsme prosím více než 800 metrů nad mořem,“ popisuje stav věcí ve známé turistické lokalitě na Vsackém Cábu tamní legenda Igor Levč.
„Chtěl jsem do Vysokých Tater, to je naše oblíbená rodinná dovolená , ale ani na konci ledna tam není ve výškách kolem tisíce metrů vůbec přírodní sníh. Nahoře na Hrebienku, což už je zase o dvě stě metrů výše, prakticky taky nula, tohle nepamatuji, takže zatím pobyt rušíme, možná později, až připadne sněhu, ale takovou nouzi si fakt nevybavuji,“ říká Zlíňan Ivan Dostál.
Znakem toho, že sněhu prostě ubývá, je třeba matka beskydských vrcholů, Lysá hora. Pamětníci si tam běžně vybavují dvou i třímetrovou sněhovou pokrývku, protentokrát v jedné z našich nejzasněženějších destinací musí stačit půl metru udusané bílé hmoty.
A třeba Pustevny, oblíbené místo turistů? Prakticky nic.
