S vystavováním mimo bezpečí galerie má každý ze čtveřice umělců bohaté zkušenosti a s veřejným prostorem pracuje každý z nich po svém – od figurální sochy přes objekty, instalace až po street art.
Tomáš Moravec svou instalací oživil park u autobusového nádraží, který slouží jako průchozí prostor nepříliš kultivované městské zeleně, sochařka Anna Hulačová své dílo „Posezení na časové ose“ zasadila mezi budovy 22 a 23. Obyvatelé města narazí také na městskou intervenci od umělce Tima, a sice u podjezdu na autobusovém nádraží. Instalace Pavly Scerankové, která rozpohybovala logo firmy Svit, se objevila na tzv. svitovské bráně, tedy vstupní bráně areálu bývalé Baťovy továrny.
Trienále Prostor Zlín patří od raných devadesátých let k důležitým aktivitám Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. Prezentace současného umění ve veřejném prostoru se jednou za tři roky střídala s Novými zlínskými salony a Zlínskými salony mladých. Proběhlých osm ročníků mělo různý rozsah, vystřídalo se při nich několik desítek umělců nejen z Česka a všechny se potýkaly s aktuální společenskou atmosférou i specifikem samotného Zlína.
„Porevoluční euforie svědčila velkolepým realizacím, které nabourávaly totalitní šeď města. Začátek nového milénia v reakci na všudypřítomný vizuální smog a privatizaci veřejného prostoru pro změnu provázely spíše nenápadné zásahy do exteriéru města. Poslední ročníky se více soustředily na historii a reflexi umění ve veřejném prostoru. Přestože trienále Prostor Zlín nebylo takto koncipováno, řada kvalitních realizací po konci výstav ve městě zůstala natrvalo,“ uvedl ředitel galerie Václav Mílek.
„Zlín se za tři dekády zásadně proměnil. Umělci dnes nemají k dispozici zanedbané postindustriální město. Veřejný prostor je ve Zlíně opečovávaný jako málokde, ale město a jeho moderní dějiny nepřestávají být výzvou,“ dodal kurátor výstavy Martin Fišr.
Instalace uměleckých děl, které vznikly v rámci letošního Trienále Prostor Zlín, budou v exteriéru k vidění do 6. listopadu 2022.
