Před půl sedmou ráno se v Koryčanech, ale dosaďte si kterékoliv městečko či vesnici v chatových oblastech našeho krásného kraje, tvoří mírná fronta. Jsou dny volna a jde o to, aby se nakoupil chleba, hořčice, no a hlavně letní nezbytnost – špekáčky.
U každé chaty se teď kouří z ohniště, u ohně děti malé i větší, rodiče a často prarodiče, kteří s nezměrnou pracovitostí zamlada budovali rekreační objekty vlastníma rukama.
„Tuhle chatu stavěli naši někdy kolem roku 1965, já byl malý kluk. A vůni špekáčků si pamatuji už z dob dětství,“ vypráví o nejen moravském fenoménu 65 letý čerstvý důchodce Jiří.
Důležité je, jak na to?
„Není to zase tak složité, stačí mít speciální „opékadla“, ale klidně poslouží i kus dobrého klacku určité síly. Musíte si dát záležet při nakrajování jednotlivých kusů, to je důležité, nazdobit je a taky si vybírejte už v obchodě řekněme střední cenu, protože nejlevnější nemusí být kvalitní. Já dal za kilo ve slevě 129 korun, loni 99. Špekáčky opékáme trpělivě, pomalu, otáčíme, a když to tak uděláme, máme za pár minut nádherně dozlatova připravenou dobrotu,“ popíše Zdeněk, který léta chataří v Hostýnských vrších.
„Děti dnes sice hledí na jiné rychlé občerstvení, ale v tomto případě se těší vždycky. A taky si pochutnají,“ dodává.
Ke špekáčkům bývá nejčastější přílohou chleba, hořčice, ale jindy i křen, navíc se pokusně naplňují při grilování nebo opékání ingrediencemi, česnekem nebo cibulí, lidé si je rádi dají na talíř s feferonkami, kozími rohy, rajčaty z vlastní sklizně.
Majitelka jednoho z obchodů odhadla, že je letos zájem o špekáčky přes citelné zdražení asi o čtvrtinu větší než loni.
Jednu věc je důležité napsat. U chat a ohnišť vládne neoblíbené sucho. A tak platí, že každé opékání musí skončit tak, že se dokonale přesvědčíme o tom, že oheň už po sobě nezanechal jedinou jiskřičku. Rizika lesních požárů jsou stále aktuální.
