Ve stolním tenise si stále držíte vysokou výkonnost, což si jistě můžeme potvrdit, není-liž pravda?
Snad to pravda pořád je, stejně tak je pravda, že věk nezastavíte. Proto si libuji na turnajích veteránů, přestože hraji za zlínský Orel pořád ještě závodně v divizi.
Zrovna si vyprávíme o vašich zážitcích z Havířova.
Tam se konala skvělá akce. Ke sto letům československého stolního tenisu po dlouho době první česko-slovenské mistrovství veteránů.
Poslyšte a jste vy vůbec veterán?
Vzhledem k tomu, že se účastnili hráči a hráčky od čtyřiceti let, tak jistě ano. My jsme v Havířově našli ve Sportovním centru opravdu ideální podmínky. Je tam možnost hrát na čtyřiceti stolech.
Jak se dařilo vám a jak dalším Zlíňanům z Orla?
Dobře a lépe. Jan Hanáček zaválel v kategorii nad 85 let, Iveta Zámečníková si zahrála a taky hodně dobře v dámské kategorii nad 40 let, no a já ve skupině sedmdesátníků. Nakonec jsme se všichni ozdobili medailemi. A já si pěkně zpevnil nervy.
Jakto?
V deblu jsme prohráli ve finále s kolegou Romanem Kratochvílem z Nového Jičína s výborným slovenským párem. V neděli pak přišly fakt vypjaté boje v jednotlivcích. V semifinále jsem vyhrál v pátém setu 17:15. Pak jsem ve finále pro změnu prohrál s Opavanem Jardou Schwannem 2:3 o dva míčky. Takže dvě stříbra, to cinká a potěší.
Tak dobrá, blahopřeji a ještě otázka na tělo a jeho bolístky. Stárne se vlastně se sportem?
Jistě, věk se zastavit nedá, ale zpomalit stoprocentně. Výhry i prohry dávají pocit, že to jde nějak pomaleji. V dobrých emocích, s kamarády, to doporučuji každému. Nějak není čas na takzvaně blbou náladu. A ty bolístky člověk vnímá, ale rozhodně ho nesrážejí do nečinnosti.
Baví vás rozhovory se zajímavými osobnostmi nejen z našeho regionu? Více si jich můžete přečíst na našem webu.
