Ne každý má ovšem po ruce řehtačku či trakař po dědovi. A tak je třeba poohlédnout se, kde že by byly k mání. A právě od toho jsou tu zmíněné Velikonoční trhy. Naštěstí nejde jen o bramboráky či perníková srdce.
„Tož si to pojďte se mnou spočítat,“ vyzývá u stánku plného právě ryze velikonočních zcela zásadních věcí sympatická paní Marie původem z Bylnice.
„Tady mám malé, pro malé kluky, toto jsou střední dvojité, tady mám dlouhé a toto, toto už je čtvrtá, velikánská řehtačka. Já tomu říkám, že je to obecní siréna, a to už je starostovský hrkač,“ směje se paní s tím, že všechna dokonalá díla jsou z velešikovných rukou Zlíňana Libora Jurčíka.
Pak vyzkouší zvuky jednotlivých propriet, jsou dokonalé. Na koledu se s nimi chodí od zeleného čtvrtka od večera, přes Velký pátek až do Bílé soboty.
„Já si podobnou koledu pamatuji také, pocházím z Vysočiny, ale musím říci, že daleko více si vybavuji vlastní pomlázky, které jsme si jako kluci dělali z čerstvého vrbového proutí,“ povídá Zlíňan Martin Neubauer.
„Já jsem pro změnu z Lipníka nad Bečvou zpod hradu Helfštýna. Zajímavé je, jak se časy mění, hrkací nástroje ani ne. Ale je fakt, že my jsme koledovali o vajíčka a sladkosti, dnes už jdou kluci hodně po penězích,“ vybavuje si Petr Zelík.
Mezitím se u paní Marie a jejího stánku tvoří mírná fronta, zájem je značný.
„Měli jsme i trakaře, vyprodáno. A zájem je i o další velikonoční věci, vedle šesti druhů hrkačů a řehtaček se na koledu berou i valchy,“ upozorňuje paní Marie, která má sortiment lidových, ale pěkně funkčních výrobků daleko širší včetně pomlázek anebo píšťalek.
