Roli Supermana po boku takových hvězd, jako byla třeba Olga Schoberová, Jiří Sovák či Dana Medřická a mnozí další, tehdy nejlepší československý kulturista Juraj Višný získal po náročném konkursu.
V roce 1968 odešel mladý architekt a první mistr Československa do Švýcarska, kde žije dodnes. Jeho pestrý život netvořil zdaleka film, to byla jen epizoda. Většinu života prožil v Curychu, kde se věnoval práci architekta. Je znám jako dlouholetý propagátor čistého cvičení, mezi jeho přátele z oboru patřil mimo mnoha jiných třeba věhlasný herec Sylvester Stallone.
Pane Višný, kde jste se nám na Slovácku vzal?
Moc rád jsem přijal pozvání organizátorů šampionátu v čele s Tonym Podškubkou. Je to tu skutečně velmi příjemné. Na skok se ještě mrknu do rodné Bratislavy, kde jsem se sportem, nejen kulturistikou, začínal a rád se zase vrátím domů do Švýcarska.
Vzpomínáte Bratislavu, tam jste začal svoji kariéru kulturisty, ale sport byl pro vás širší pojem, že ano?
Mým oblíbeným sportem už na střední škole byl volejbal, v něm jsem to dotáhl do druhé ligy. Ale pak mne chytila kulturistika, nebylo jí tehdy vůbec přáno, fitka a posilovny v dnešním slova smyslu nebyla. Ale jakmile se poměry přeci jen uvolnily, začal jsem vážněji cvičit a už jsem byl lapen, vlastně na celý život.
Ten váš je obdivuhodný a patří do něj i zmíněná role Supermana. Vzpomínáte občas na kolegy z filmu Kdo chce zabít Jessii?
Velmi rád, třebaže oni byli mistry svého oboru, já ne. Největší švanda byla s Karlem Effou, ale samozřejmě si velmi dobře vybavuji třeba krásnou ženu Olgu Schoberovou. Mimochodem ta v začátcích točila v tehdejší Jugoslávii, režisér Vorlíček připravil spoustu záběrů s její „dvojnicí“, ale až se Olga vrátila, vše natočila znovu sama.
Určitě si vybavíte právě i pana režiséra Vorlíčka…
Samozřejmě, byl to opravdový muž na svém místě. Zajímavé byly třeba scény s Danou Medřickou. Ve vaně i v posteli. Ale žádnou erotiku v tom nehledejte (úsměv).
Vypadáte výborně (ročník narození 1937). Jak to děláte? Vy jste se vzepřel času?
Kdepak, to nejde, ale dá se tomu pomáhat. Jsem věčný optimista, hledám na světě každý den pozitivní věci. A pak taky pořád cvičím, tělo ani hlava nesmějí ochabnout.
