Pane Valento, znáte pohádku O dvanácti měsíčkách?
To víte, že ano, vždyť v ní figuruje hodná Maruška, co se v čase vánočním vydala na jahody.
Vy na sladké, zralé a lahodné plody myslíte i v téhle době?
Samozřejmě, já na zahálení moc nejsem. Už chystáme další sezónu. Přemýšlím, kolik nových sazenic musím připravit, jaký bude rozpočet, je toho mnohem více.
Když jsme u těch Vánoc, vybavujete si třeba ty z vašeho dětství? Co vám pod stromečkem udělalo radost, na co se nazapomíná?
Už ani nevím proč, ale coby dítě mne nejvíce potěšily nové boty. A později třeba pomeranče, věru nebylo to vždycky jako dnes. Stály se na ně fronty. Dnes už mi stačí jen zdraví, to přeji každému.
Patří jahody v čase, kdy si děláme plány do nového roku, i k těmto dnům?
Samozřejmě, pohádková Maruška promine, ale jahody patří spíše než k Vánocům k Silvestru. Kdo si je pěkně uložil z léta do mrazáku, může jimi nazdobit sklenici šampusu k novoročnímu přípitku, nemusí tam být jen jedna. Je to skutečná barevná paráda.
Ono to vaše pěstování jahod je taky jedna velká pohádka, co říkáte?
Jak se to vezme, začínal jsem už koncem šedesátých let minulého století, samozřejmě v menším provedení než dnes. Jak jsem to při zaměstnání stíhal, to už je pro mne tak trochu pohádka. Pak přišly děti, už nebyl čas, ale po změně společenských poměrů po roce 1990 jsem myšlenku oprášil stejně jako zkušenosti a od té doby to zcela nepohádkově ale realisticky jede dodnes.
Jahody pěstujete dlouhá léta. Přemýšlíte o tom, komu byste jednou rád předal zkušenosti, kterých máte jako nikdo jiný?
To víte, že ano. Ale není to jednoduché. Zkušenosti předám rád, klidně přivítám, když se někdo s opravdovým zájmem objeví, všechno si osahá a jednou bude mým následovníkem.
