Tak, paní Sylvo, jak se ten památný den vryl do vaší přebohaté paměti?
No samozřejmě, že byl hodně významný. My jsme měli ještě před vlastním slavnostním večerem setkání s panem prezidentem a jeho chotí. A můžu vám říct, že se hodně nasmál. Vzpomínali jsme na motoristické zážitky a já mu řekla, že ho znám jako motoristu. On se smál a opravil mne, že je spíše motorkář.
A pak byl znát váš dialog i při vlastním předávání ocenění…
No jo, ono to prý vypadalo, že ho jako věčná učitelka poučuji, ale ne, já se jen ptala, zda si už mám sednout. Celý život jsem nechávala děti sednout, tak teď mne vzal v opačném gardu prezident. A dovolil mi sednout až poté, co jsem převzala z jeho rukou ocenění, kterého si moc vážím.
Už uplynulo pár dnů, jede se dál, co říkáte?
No to určitě, dnes mám namířeno do Holešova na krásný koncert, už včera jsem byla na ustavujícím zasedání zastupitelstva u nás ve Fryštáku. Akcí je mnohem víc, mimo jiné při setkávání se s následovníky Baťovy školy práce. Docela více mne teď novináři žádají o mé postřehy a názory, některé náročnější výstupy jsem zatím odmítla. Necítím se totiž jako někdo, kdo by měl jen vzpomínat.
No právě. Vás nominoval na ocenění Zlínský kraj. A tak si jej trošku z vašeho pohledu projedeme. Které místo máte, s dovolením, kromě Fryštáku, kde žijete, hodně ráda?
Tak já mám především moc ráda Zlín. Třeba proto, že je to krásné baťovské město, třeba proto, že jsem se tam narodila. Mám velmi ráda Baťovu vilu, pobývala jsem tam často s mojí maminkou, která chodila ošetřovat paní Marii Baťovou. A my děcka jsme lítaly po zahradě, byl tam dokonce bazén, to bylo něco pro nás.
Zlínský kraj ale není zdaleka jenom Zlín a Sylva Knedlová má a měla ráda cestování…
No jo, když jsem žádala o umístěnku, kde začít učit, tak to byly Valachy. Já chtěla učit lyžovat, bruslit a to šlo nejlépe ve Velkých Karlovicích a okolí. Hory se vším všudy. Zakládala jsem tam sokolské tábory a k tomu kraji mám velmi srdečný vztah dodnes.
A co takové Hanácké Atény, Kroměříž, paní učitelko?
No ježíš, jasně. Začínala jsem kantořinu studovat v Holešově a pak nás převedli do Kroměříže. Tam mám pěkný kousek srdíčka, to víte, že ano.
Přečtěte si také: Učila přes sedmdesát let a stále zastupuje Fryšták. Sylva Knedlová získala státní vyznamenání
Tak to bychom už v tom Zlínském kraji skoro měli, zůstává nám Slovácko, to téměř nejde nemít ráda…
Ze Slovácka, z Hradiště a okolí jsem měla spoustu spolužáků. Miluju Modrou, Velehrad, tam jsem ráda přiváděla i kamarády z partnerského Partizánského.
Paní Sylvo, vy byste měla mít v úctě jistého Jana Amose Komenského, tudíž i Uherský Brod a jeho okolí…
To stoprocentně, jen mi pořád vrtá hlavou, kde se mohl narodit. Ale v té souvislosti snad, ať to nevyzní moc pyšně, toto. Psala mi jedna paní, že zná dva učitele. Jeho a mne. No to je teda pecka (smích)!
A ještě k tomu, jak dál, pořád jedete na plný plyn?
Chtěla bych a chci, jsem pořád v plném běhu, nějak mne to lenošení pořád ne a ne chytit…
