Zkušený a teď těžce zkoušený trenér Bohumil Páník rád připomíná slova kamaráda a fotbalového spoluhráče, poté dlouho maséra zlínských fotbalistů, Františka Stružky. „Zajíci sa číců až po honě,“ zní ono valašsko-slovácké libozvučné úsloví. A jak už to tak bývá, moudré hlavy z lidu mívají pravdu.
Kdo viděl radost Zlínských a smutek hochů ze Slovácka pár minut po duelu, musí si připomenout, jak je fotbal už s diváky krásný a třeba i frustrující. A velmi, velmi relativní.
Stačilo totiž, aby si hradišťský kanonýr Václav Jurečka stoupl o krok dál od zlínské branky a jeho dorážka by nebyla ofsajdová. Bílý balet zpod sovích očí by asi u Dřevnice slízl bodovou smetánku a pachuť by byla u žlutomodrých.
Další lekce z relativity? Ve vršovickém Ďolíčku začali ševci jaro na pětku. Během týdne si ale připsali s Libercem a Slováckem dvě jedničky. Jak je tohle možné?
„Sázíme na poctivost, hráči nesmí nic vypustit, koncentrace musí být tisíciprocentní,“ ví moc dobře náročný trenér Zlína Jelínek. Tohle se vyplácí, to je jasné. Ale mohl někdo počítat s tím, že padne neuvěřitelný gól z nulového úhlu, po kterém brankář Fryšták určitě špatně spal?
Jedna věc je jistá, Zlín hraje parádně v zadních řadách, skvěle chytá Matej Rakovan a vůbec mu nechybí zdánlivě nepostradatelný střelec a kapitán, zraněný Tomáš Poznar. Což jsou věci potvrzující zmíněnou realitu. A k tomu neuvěřitelná „reinkarnace“ jistého pana Vukadinoviče.
Slovácko jede napravit dojem a dát vzpomenout na báječné podzimní časy do Prahy. Hraje tam v úterý s Pardubicemi. A Svědíkovi „zajíci“ moc dobře vědí, že hon na Slovácko pokračuje. Nu a že se zajíci, jak říká pan Stružka, číců ne za běhu, ale až po honě… A taky že zmíněná relativita je prostě věcí relativní. Co nepředvedeš na hřišti, jako by nebylo.
