Pánové, jak dlouho už se věnujete pořadatelské službě?
MCH: No, moment, musím to rychle spočítat. Ono už je to 44 let.
RL: Tak to já jsem vlastně zajíček. Já jenom 43 let (smích).
Jak vypadá váš pracovní víkend, nejen neděle?
RL: No, já toho mám celý víkend samozřejmě více, ale nejsem výjimkou. Takže sobota několik utkání na Vršavě a teď ten pracovní víkend vrcholí nedělním podvečerem.
MCH: Teď je pět odpoledne, já jsem ale dorazil už v sedm ráno, mimo jiné jde o to, aby tady na parkovišti odstavovali vozy jen ti, kteří sem mají povolení. Ať jsem objektivní, měl jsem dvouhodinovou pauzu na oběd.
Proč člověk tuhle práci vlastně ve volném čase dělá?
RL: To si taky někdy říkám, sedmdesát mi už bylo, mohl bych být na zahradě v Napajedlích. Ale když to shrnu, prostě mám rád to sportovní dění, ten šrumec, mám to prostě v srdci, tak nějak to bude.
MCH: Já to mám nastavené tak, že je to vlastně osudové. Já se totiž přiženil do pořadatelské rodiny. Můj tchán s nadsázkou vždycky vzpomínal: Když chceš moji dceru, musíš pomáhat v mém díle (smích).
Pánové, zažili jste někdy při své práci opravdu těžké chvíle?
MCH: Jistě. Jednou mne tady na parkovišti doslova uprosil chlapík, který neměl kde zaparkovat, že si sem dá na hodinu auto. Jenže mi lhal a nevrátil se. Přitom zabral místo šéfa klubu, no veselé to pak moc nebylo, ale získal jsem poučení.
RL: Řadu let jsem býval tady na fotbale hlavním pořadatelem. Fanoušci Baníku, ale i další uměli opravdu vyvádět. Bývalo s tím moře těžké práce, teď je to přeci jen klidnější, ale jdeme zpět do první ligy, tak uvidíme.
Pánové, nejste už úplní mladíci. Dokdy vás nejen na fotbale budeme vídat?
RL, MC: Jejda, to kdybychom věděli! Asi prostě dokud nám bude sloužit zdravíčko.
Kolem prochází už znovu zlínský fotbalový funkcionář Pavel Hoftych.
„Nazdar kluci, vy jste nejlepší, jste zlínské klenoty, obdivuji vás, hodně zdraví, udělali jste toho moc a určitě ještě uděláte!“
